Rozhovor Haló novin s politickou analytičkou a koordinátorkou transform! europe Dagmar Švendovou.
Díky redakčnímu kolegovi již naši čtenáři a čtenářky vědí, jak úspěšná byla letošní Letní univerzita Evropské levice ve Vídni. Jak byste zhodnotila toto letní shromáždění angažovaných levicových lidí vy?
Pozitivně. Registrace téměř 300 účastníků z 33 zemí z Evropy i mimo ni, například z Kanady, Libanonu, Kolumbie a Kuby, účast třiceti politických stran a přítomnost více než dvaceti jejich lídrů hovoří sama za sebe.
Jaká byla vaše úloha na této akci, když víme, že transform! europe byla pořadatelskou organizací?
Podle potřeby pomoci s organizací a zúčastnit se programu. Ovšem hlavní práci jsem odvedla, jako vždy, mimo hlavní program: nespočet schůzek a jednání s účastníky ze střední a východní Evropy (CEE), trochu koordinace ve smyslu koho komu představit, koho kam poslat či doporučit, účast na seminářích, kde vím, že dotyčná osoba může být přínosem, načerpání relevantních informací o aktuální situaci v dané zemi či organizaci, dále kontrola průběhu společných projektů, naplánování aktivit na příští rok atp. Tedy mou snahou bylo využít potenciálu účasti tolika zástupců CEE na maximum, aby jejich účast měla skutečný dopad a byla oboustranně užitečná a výhodná. Utužení vzájemných osobních vztahů a vazeb je pomyslnou třešničkou na dortu.
Necelá polovina účastníků Letní univerzity byla ve věkové kategorii 18-34 let. Je to snad blýskání na lepší časy, že evropská levice disponuje mladými, kteří mají zájem se poprat o ideje? Jak se vám tito mladí pozdávali? Byli aktivní?
Letní univerzita již tradičně svým formátem láká mladé účastníky, letos tomu nebylo jinak. Specifické pro tento rok bylo větší zapojení mladých do samotného programu Letní univerzity. Pozorovala jsem například vyšší počet dotazů i konstruktivních návrhů ze strany mladších účastníků na řečníky v rámci jednotlivých diskusních panelů, ale i vyšší počet pracovních seminářů navržených a realizovaných právě ze strany mladších účastníků. Hlavní inovací byl samostatný politický a kulturní program pro mladé, pořádaný mládeží Evropské levice. (Haló noviny informovaly 7. srpna – pozn. red.)
Je to krok správným směrem. Levice se musí i nadále intenzivně snažit navázat, rozvíjet a podporovat zájem současné mladé generace o veřejné záležitosti (politiku) na národní, evropské i mezinárodní úrovni a aktivně se zapojovat do formování současných i budoucích levicových stanovisek a politik.
Levice by měla vytvořit takovou strukturu (orgán) pro mladé, která jim umožní nejen přicházet s vlastní iniciativou, akcemi a nápady, ale zároveň tuto strukturu prováže s rozhodovacími a strategickými procesy v rámci strany - poradní hlas, programové otázky, propagační i volební kampaně a další aktivity, komunikační strategie atp.
Vždyť je to právě současná generace mladých lidí, na něž budou mít dopad politická rozhodnutí, která se dělají teď a v blízké budoucnosti. Přesto se obecně velké procento mladých staví k politice buď odmítavě, skepticky nebo jako k něčemu, co se jich vůbec netýká.
O to více si osobně vážím všech levicově smýšlejících mladých lidí, kteří letos do Vídně přijeli.
Účastníků z České republiky bylo jedenáct. Vzhledem k tomu, že do Vídně to nemáme daleko, to není zrovna úspěch. Co tomu říkáte? Je to snad otázka peněz, které musí účastníci vydat?
Je to škoda. Jeden z faktorů bude určitě finanční náročnost. Letní univerzita se pořádá každý rok v jiném státě - předloni v Itálii, loni v Maďarsku, letos v Rakousku - náklady jsou tedy vždy různé, a pro mnoho účastníků mohou být limitující. Organizátoři jsou si toho vědomi a jen letos bylo nakonec přes padesát účastníků - zvláště ze zemí střední a východní Evropy - finančně podpořeno prostřednictvím Evropské levice, transform! europe a Die Linke. To umožnilo účast zástupcům levice a levicových organizací z České republiky, Maďarska, Bulharska, Chorvatska, Srbska, Slovinska, Albánie, Moldavska, Republiky Makedonie, Běloruska, Estonska, Litvy i Lotyšska, ale například i z Řecka. Proto tvrdím, nejprve musí být zájem a pak je možné pokusit se nalézt řešení.
Druhým faktorem bude z mého pohledu neexistující jasná a hlavně dlouhodobá pozitivní strategie zajišťující účast KSČM. Chybí zařazení akce do ročního plánu aktivit KSČM, rozhodnutí o vyslání zástupce vedení strany a vyčlenění finančního příspěvku pro alespoň 2-3 účastníky (např. z řad Komise mládeže, úspěšných absolventů vnitrostranického vzdělávání či z řad mladých funkcionářů).
Třetí faktor zřejmě ovlivňující nízkou účast ze strany české levice je i to, jak každý subjekt či osoba vnímá Evropskou levici jako takovou. Je dostatečně levicová – ano, či ne? Pokud ne, budu akci úplně vetovat, nebo naopak využiji možnosti a budu prezentovat své názory a stanoviska, načerpám informace o současných trendech a situaci levice jinde a zaznamenám argumenty či protiargumenty, zajímavé materiály, kontakty atp., které dále využiji k další politické práci a osobnímu rozvoji? Nebo to nestojí vůbec za námahu?
Posledním limitujícím faktorem zůstává, bohužel i v dnešní době, nedostatečná jazyková vybavenost potenciálního účastníka - většina programu se realizuje v angličtině, část s tlumočením do němčiny a francouzštiny.
Během Letní univerzity jste se zabývala především organizačními otázkami. Zúčastnila jste se i nějakého panelu či diskuse?
Samozřejmě. Moderovala jsem i pracovní seminář zabývající se rozborem událostí roku 1968/69 v Československu, Jugoslávii a Polsku. Za Českou republiku problematiku představil prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc., člen Výkonné rady Evropské levice a místopředseda Strany demokratického socialismu. Seminář byl hodnocen pozitivně a zúčastnili se ho zástupci ČR, Republiky Makedonie, Řecka, Srbska, Slovinska, Běloruska, Rakouska a dalších zemí.
Evropskou levici, žel, některá témata rozdělují, například pohled na NATO, pohled na migraci. Projevilo se to i na Letní univerzitě?
Ano, to je pravda, přístupy a návrhy řešení se v rámci levice mohou na některá témata značně různit. Je proto dobré, že existují podobná fóra a platformy, kdy se tato mnohdy citlivá témata mohou svobodně a otevřeně diskutovat. Letní univerzita ukázala, že zatímco v otázce NATO v kritické pozici převažuje obecná shoda, otázka migrace už tak jasná není.
Je však třeba říct, že letos se diskutovala na univerzitě širší témata, která mají s otázkou přístupu k NATO nebo migrací souvislost. Jde například o mezinárodní vztahy (USA–EU–Rusko–Čína), o otázky bezpečnosti, o hrozby studené války, o situaci ve Středomoří, o události let 1968 a 1969 a s tím spojené otázky nastavení stejných sociálních standardů a práv, o otázky humanitární pomoci. Jde i o příčiny migrační krize a dalších postupů jejího řešení.
Otevřena byla i otázka odlivu – emigrace ze států středovýchodní Evropy směrem na západ, jako je tomu v Maďarsku, Polsku, ale i v Bulharsku či Rumunsku.
Kde se bude konat Letní univerzita EL příští rok?
Zatím není rozhodnuto. Osobně bych se přimlouvala za Slovinsko. Hovoří pro to nedávný úspěch Levica ve volbách, dobrá dostupnost a relativně nízké náklady. Příští rok se však konají volby do Evropského parlamentu, všichni budou vyčerpáni kampaní, a tak je otázkou, kdo bude mít energii převzít záštitu nad organizací tak komplikované a časově náročné akce, jako je Letní univerzita.
Čím se zabývá transform! europe v běžné agendě?
Transform! je evropskou levicovou politickou nadací, ale předně je to Evropská síť pro alternativní myšlení a politický dialog.
Mezi stěžejní témata patří boj proti pravicovému extremismu, otázky evropské integrace, globální strategie - bezpečnost, migrace, průmyslová transformace, pracovně právní otázky, regionální strategie - jižní a středovýchodní, obecně sdílené statky (proti privatizaci půdy, vody, vzdělání...), ale i marxismus-feminismus či nově marxisticko-křesťanský dialog aj.
Spektrum činností je skutečně obrovské: od pořádání konferencí, seminářů a debat, přes koordinaci různých politických setkání, podporu kulturně-politických projektů až po realizaci výzkumné činnosti, včetně podpory politického aktivismu.
Transform! je i informační platformou - vydává měsíčník, který se distribuuje prostřednictvím registrovaných odběratelů i prostřednictvím naší sítě hned v pěti jazycích, to je pro podobný typ organizace zcela unikátní. V pěti jazycích vychází i každoroční publikace Yearbook zabývající se strategickými otázkami (letos na téma Integrace - Dezintegrace - Nacionalismus). Kromě toho publikuje různé levicové studie, analýzy a podporuje publikaci levicových knih.
A co je vaší náplní práce?
V transform! odpovídám za návrh a realizaci strategie pro středovýchodní Evropu. Mapuji politickou scénu, identifikuji potenciální levicové partnery pro budoucí spolupráci, snažím se o zapojení těchto partnerů do aktivit transform! a podporuji jejich činnosti v dané zemi. Snažím se vybudovat informační kanál mezi levicovým »východem« a »západem«, ale i středovýchodní Evropou a vytvářet neutrální platformu, na níž se můžou setkat různí levicoví aktéři k otevřené, neformální diskusi a spolupráci. Podporuji a rozvíjím publikační činnost transform! o CEE regionu, jsem také členkou redakční rady transform! Yearbook a spolupracuji na publikaci různých studií, analýz a knih.
Tedy v jakém stavu je podle vás levice ve východní a střední Evropě? Stav, který probleskuje skrz články v našem listu, není vždy povzbuzující.
Bohužel realita není vzhledem k vývoji v posledních dvou letech pro levici příliš příznivá v podstatě v celém regionu. Špatné volební výsledky levice v ČR jsou známé a minimální vliv tradiční levice na Slovensku je bohužel už patologický problém.
Situace levice v Maďarsku a Polsku je alarmující. Hlásit se zde k levici může znamenat sledování ze strany bezpečnostních složek, ohrožení zaměstnání i veřejné osobní útoky. Nehledě na přijímání takových zákonů, které ohrožují rovnoměrné zastoupení stran v politickém dění, např. nedávná úprava zákona pro volby do Evropského parlamentu v Polsku, kdy k dosažení nároku na mandát europoslance musí být překonána hranice 16 procent hlasů (viz euroactiv.com). To v podstatě znemožňuje při současném rozložení sil účast levicových a malých stran. V parlamentních volbách v roce 2015 dosáhla středně-levicová koalice Zjednoczona Lewica jen na 7,55 %, levicový RAZEM jen 3,62 %, což nestačilo na vstup do parlamentu.
Vezmeme-li v potaz naše rakouské sousedy, Komunistická strana Rakouska dosahuje volebního výsledku mírně přes jedno procento a v posledních volbách do Evropského parlamentu obdržela levicová koalice jen 2,14 %. Sociální demokraté se v podstatě nedají považovat za levici vzhledem k jejich přibližování se programu pravicových stran a Zelení ztratili své pozice úplně. Jedinou kladnou stránkou může být, že došlo ke sloučení »mladých zelených« s »mladými komunisty« a že zde existují levicově zaměřená levicová hnutí, občanská sdružení a neziskové organizace, které hrají aktivní roli v udržení levicové opozice a aktivismu ve stále vyhrocenějším pravicovém až nacionálním prostředí.
Zůstaneme-li u našich sousedů, německá Die Linke si zatím drží stabilní pozici.
Když to shrnu, Česká republika je v současné době v obklíčení pravicových, nacionalisticky laděných vlád a tendencí.
Situace na Balkánu a v Pobaltí je, co se týká levicové politické reprezentace, obdobně nepříznivá. Výjimkou je úspěch slovinské levice v letošních parlamentních volbách, kdy Levica získala 9,33 % hlasů a posílila své postavení v parlamentu z šesti na devět mandátů. Dobrá je i pozice Komunistické strany Republiky Moldavska - 17,5 % (21 mandátů) z parlamentních voleb v roce 2015.
Mapujete také neziskový sektor, resp. mírové, protiválečné, vlastenecké organizace, které se přirozeně hlásí k levici? Jak vypadá tento sektor ve východní a střední Evropě?
Oproti předchozí otázce zde můžu být více optimistická. V regionu střední a východní Evropy mohu sledovat stabilní levicově orientovanou občanskou společnost reprezentující zájmy pracujících, mladých lidí, studentů i různých minorit, organizace zabývající se ženskými a genderovými právy, alternativní ekonomikou pro regiony a poradenstvím nebo akademickou a teoretickou levicovou praxí, vzděláváním a levicovým aktivismem. Je možné, že se z těchto činností a aktivit může vyvinout nové levicové politické hnutí a strany.
Zvláště ve státech bývalé Jugoslávie jsou takto aktivní převážně mladí lidé, což je z pohledu české situace pro mne velmi osvěžující.
Limitující pro tyto organizace je mnohdy neexistující levicová politická (opěrná) síť, nedostatek financí a zdrojů na rozvíjení aktivit a všeobecně prekérní pozice těchto dobrovolníků. O to více je obdivuhodné, jakých výsledků někteří dosahují. Například fungující levicové komunitní centrum v Bělehradě slouží jako otevřený prostor pro levicově smýšlející lidi, pro organizace a spřátelené spolky, jako kulturní centrum a po večerech i jako alternativní bar.
Řadu organizací neziskového sektoru financují nadace, které zakládají miliardáři, aby skrze ně »tahali za provázky«. Nabízí se otázka, kdo podporuje levicové subjekty?
Je to Evropská levice, levicová europarlamentní skupina GUE/NGL, transform! europe, ale i Nadace Rosy Luxemburgové, která má pobočky v Praze, Varšavě, Bělehradu, Moskvě atp. Některé subjekty mohou mít podle jejich zaměření přístup i k fondům evropských nadací Zelených a sociálních demokratů.
Bez této podpory by dlouhodobé fungování levicových organizací bylo vážně ohroženo. Prvním krokem pravicových vlád je téměř vždy omezení finančních toků levicovým projektům, organizacím a médiím.
Jste mladou levicovou analytičkou a političkou, nyní kandidujete za KSČM jako jednička v komunálních volbách v Břeclavi. Jak vidíte budoucnost levice vy?
Silně věřím, že se levici podaří překonat současné obtížné období, ujasnit si pozice na strategické otázky a bude schopna rozvíjet budoucí spolupráci na prosazování levicových témat napříč Evropou. Tuším, že to byl Prokop Holý, husitský vojevůdce, kdo řekl »v jednotě je síla«. A my toho musíme umět využít! To je stěžejní nejen pro blížící se volby do Evropského parlamentu, ale hlavně s ohledem na budoucí vývoj levicové politiky v Evropě.
A na závěr ještě pozvánka: Pokud nevíte, co s volným časem, můžete si udělat výlet do Vídně a zúčastnit se levicového festivalu Volksstimmefest 2018, který proběhne první víkend v září (1. a 2. září). Více na www.volksstimmefest.at. Tradičně tam mívá svůj stánek i KSČM.