Ernesto Rafael Guevara je člověk, který je i dnes, padesát let od jeho vraždy, inspirací pro mnoho milionů pracujících, pro revoluční mládež, která pod jeho praporem svádí boje za lepší zítřek.
Nepřátelé marxismu-leninismu a jeho představitelů uplatňují různé taktiky v boji proti této ideologii, která v přenesení do praxe svrhla a opět svrhne kapitalistické panství. Kapitalisté se snaží prohlásit marxismus-leninismus za nesmyslný, neplatný, překonaný a jeho představitele za diktátory a vrahy. Pokud se jim takové očerňování nedaří, volí jinou taktiku, jak „zacházet“ se slavnými revolucionáři. Taktiku, kterou popsal Vladimír Iljič Lenin ve svém díle Stát a revoluce: „Po jejich smrti jsou činěny pokusy udělat z nich neškodné ikony, prohlásit je, abych tak řekl, za svaté, ponechat jistou slávu jejich jménu pro “útěchu” utlačeným třídám a jich balamucení tím, že je vyklešťován obsah revolučního učení, otupováno jeho revoluční ostří a učení samo vulgarisováno.“.
Poměrně nedávno byla v Trevíru odhalena socha Karla Marxe. Na ceremoniálu odhalen sochy byli přítomni představitelé velkokapitálu, lidé, které Marx z hloubi duše nenáviděl a proti kterým bojoval.
Podobnému zacházení nebyl ušetřen ani Ernesto Guevara. Někteří si z něj udělali obchodní značku, aby zvýšili své tržby. Jiní, různí „moderní“ levičáci, sociální demokraté, anarchisté, trockisté, zkrátka antikomunisté všech odstínu si jej berou takzvaně za svého a představují ho jako romantického hrdinu, kterého staví do kontrastu s Josifem Vissarionovičem Stalinem, Fidelem Castrem a dalšími, které naopak nazývají krvavými diktátory.
Šíří se mýtus, že Fidel Castro sám poslal Ernesta Guevaru do Jižní Ameriky na smrt, protože se obával jeho rostoucí popularity a vlivu. Bohužel, takovému nesmyslu často věří i někteří komunisté.
Guevara sám prohlásil: „Stal jsem se komunistou kvůli Stalinovi“. Ve svých zápiscích při pobytu v Guatemale Che poznamenal: „Navštívil jsem oblasti ovládané United fruit company a viděl jsem bídu a utrpení, které tato společnost způsobuje pracujícím. Přísahal jsem před obrazem Stalina, že nepřestanu, dokud nebude kapitalismus zničen.“. Ne, Ernesto Guevara nebyl protikladem velkých osobností komunistického hnutí, ale byl jejich pokračovatelem. Ernesto Guevara byl marxistický revolucionář, zastánce a obránce marxismu-leninismu, člověkem, který se zbraní v ruce napomohl kubánskému lidu svrhnout kapitalismus a vydat se cestou socialismu. Socialismu, jehož tvořivá síla vyniká v porovnání toho, jak žijí pracující lidé na Kubě s tím, jak žijí lidé v okolních státech, na kapitalistickém Haiti, kde je v i 21. století hlavní hospodářskou činností pálení dřevěného uhlí, v Portoriku, které je zásobárnou levné pracovní síly pro USA nebo na zaostalé Jamaice.
Naším úkolem je hájit pravdivý obraz Ernesta Guevary, proti všem revizionistům a antikomunistům.
K tomuto účelu přispěla i přednáška pořádaná brněnskou pobočkou Společnosti Česko kubánského přátelství a Komunistickým svazem mládeže, na které pronesl hlavní referát profesor Chalupa. Profesor Chalupa seznámil posluchače s celým životem slavného revolucionáře. Matka Ernesta Guevary, Celia de la Serna y Llosa v něm vzbudila velký zájem o knihy a četbu. Mladý Guevara rád četl klasiky, Dostojevského, Servantese a další. Mladý Ernesto trpěl astmatem a z toho důvodu se jeho rodina přestěhovala do hor, kde byl čerství vzduch, který napomáhal překonávat astma. V těchto místech navštěvoval školu a jeho spolužáky byli převážně děti z chudých hornických rodin. Během vysokoškolských studií začal mít Ernesto problémy z důvodů své politické angažovanosti. Jeho otec mu za zdárné dokončení studia slíbil motocykl. Tak se i stalo a začala nová dobrodružná etapa života mladého Ernesta Guevary, který se vydal na motocyklu napříč Jižní Amerikou. Z této cesty sepsal „Motocyklové deníky“, které byly také zfilmovány.
Na své cestě se setkal s bídou a utrpením pracujících, což do budoucna předurčilo jeho životní cestu. V Bolívii byl aktivní při stávce tamních horníků a napomáhal jim v jednání s úřady, které stávkujícími horníky pohrdaly.
Pan profesor dále připomenul známé události politického převratu na Kubě, který vynesl do čela diktátora Fulgencia Batistu. Mohli jsme slyšet popis událostí jako byl útok na kasárna Moncada, uvěznění Fidela Castra a jeho známou obhajobu. Byli jsme seznámeni s průběhem boje revolucionářů proti diktátorskému režimu, od vyplutí revolucionářů z mexického přístavu Tuxpan až po vítězné tažení na Santa Claru.
Za připomenutí stojí to, že vše začalo u malé skupinky čítající pouhých dvanáct lidí. Po vylodění na Kubě se revolucionáři orientovali na nemajetné bezzemky a vyhlásili heslo „půdu nebo smrt“. Tím si získali na svoji stranu mnoho stoupenců. To nám ukazuje, že i malá skupinka odhodlaných lidí dokáže zdánlivě nemožné.
Po porážce diktátora Batisty byla provedena pozemková reforma. Na základě zkušeností, kdy byli lidé, kteří pozemkovou reformu v Latinské Americe prováděli vražděni žoldáky, prováděla pozemkovou reformu na Kubě armáda. V další části výkladu jsme byli seznámeni s budováním socialismu na Kubě a úlohou, jakou sehrával Guevara. Je třeba říct, že ačkoliv zastával významné posty, nepřišel o svoji skromnost. Je poměrně úsměvné, když si představíme, že jako ministr si dokonce půjčoval peníze od svého řidiče. V referátu byly připomenuty další významné události, jako byl kontingent Kubánců do Angoly, kde bojoval proti rasistickému režimu Jihoafrické republiky a Rhodesie.
Závěr přednášky patřil také závěru života tohoto slavného revolucionáře. Ernesto Guevara přijel napomoci povstání do Bolívie, ale na rozdíl od kubánské revoluce, tohle povstání nebylo úspěšné a Guevara tam našel svoji smrt. Když byla jednotka partyzánů v obklíčení, měl Ernesto Guevara na výběr, mohl uniknout, ale rozhodl se zůstat s raněnými, rozhodl se neopustit své soudruhy. To se mu stalo osudným. Fidel Castro se snažil zorganizovat záchranou akci, ale ta byla technicky nemožná.
Tělo Ernesta Guevary bylo pohřbeno na letišti a spočívalo tam mnoho let. V roce 1997 pokrokový prezident Bolívie Evo Morales nařídil jeho exhumaci a ostatky Guevary byly dopraveny na Kubu, do města Santa Clara, které Guevara dříve osvobodil od tyranského režimu. Po hlavním referátu se slova ujal jeden z nejaktivnějších „přátel Kuby“ v České republice, pan Milan Carbol, který nám povyprávěl o působení Ernesta Guevary v Československu. Setkání bylo zakončeno promítáním fotografií z míst, kde bojoval a působil slavný marxistický revolucionář „Che“ Guevara.