Jsou věci, kterým i přes veškerou snahu nelze rozumět. Někteří politici nosí dlouhodobě dres jedné strany, přesto však ve volebních kampaních neváhají udělat kotrmelec a inklinovat ke zcela jiné názorové platformě.
V poslední době mě zaujaly tři věci: skupina poslanců vytvořila iniciativu k předložení návrhu zákona o tom, že by politici neměli pobírat dva platy za své funkce, ale přitom jim vůbec nevadí, že politik bude například starosta a senátor nebo hejtman a poslanec. Tato kumulace funkcí dává jasný předpoklad, že jedné z nich se nemůže naplno věnovat. Koneckonců situaci dvou zaměstnání, kdy chceme odvádět stoprocentní výkony, si můžeme vyzkoušet každý, a zjistíme, že něco musíme ošidit. Nejen dva platy, ale i souběh funkcí by měl řešit zákon.
Další, co mnohé z nás zaujalo, je konkrétní případ senátora a starosty Bohumína Petra Víchy. Nejenže splňuje první z bodů mého zamyšlení, ale tento letitý sociální demokrat, kdy jeho rodná strana protestovala proti církevním restitucím a dnes souhlasí se zdaněním církevních náhrad, na svých letácích propaguje podporu KDU-ČSL a STAN. Čí názory tedy tento politik preferuje? ČSSD, KDU-ČSL nebo STAN? Možná to ani on sám neví. A co na to říká předseda strany Hamáček? Mohl by nám odpovědět?
Třetí diskutované téma je nápad europoslankyně Šojdrové, která by ráda přijala padesát sirotků ze Sýrie. Sirotci jsou pravda trošku odrostlejší. Možná by bylo vhodnější, kdyby paní europoslankyně vyvinula tlak na to, aby Evropská unie ve spolupráci se světovými velmocemi projevila snahu zastavit agrese a války, aby se z dětí v různých koutech světa nestávali sirotci. A také prosadila pomoc těmto zemím přímo tam, a to buď finančně či hmotně. Řeknete si, že tyto tři otázky jsou pouze špičkou ledovce, ale odpověď na ně si jistě všichni zasloužíme.