Hned na začátek musím přiznat jednu věc. Nikdy jsem nebyl velký fanoušek Václava Klause mladšího. Ano, můžeme se shodnout na tom, že bychom neměli posílat české vojáky do Afghánistánu a že ani jeden nebudeme volit ODS v eurovolbách, ale to podle mého úplně nedává základ pro zásadní náklonnost.
Nepochybně se najde více jednotlivých myšlenek mladšího Klause, které jsou ve svojí podstatě více méně rozumné (což je u (donedávna) člena ODS docela překvapení). Důvod, proč ho zkrátka nezvládnu adorovat jako někteří, je jinde. Klaus junior vždy byl, je a bude zastáncem víry, že čím volnější trh, tím volnější lid, a čím větší zisk, tím větší efektivita.
I přesto se ale nejde nepozastavit nad jeho vyloučením ze své partaje. Fakt, že se v jedné straně můžou setkávat různé názorové proudy, není žádná novinka. Obzvláště pak v ODS, která se tak ráda staví do pozice nejvyššího ochránce liberální demokracie a svobody slova, vylučování jejích členů za názorové odchylky působí poněkud zvláštně.
A to jsme se ještě ani nedotkli toho, jestli rozhodnutí o zapuzení mladšího Klause je takticky vůbec rozumná volba. Ono by nebylo od věci, dvakrát si rozmyslet pustit na volno někoho, kdo získal při posledních volbách svojí straně poměrně dost hlasů navíc. Tím spíš, když vím, že už když byl členem mojí strany, tak se nebál podpořit protikandidáty. Schválně jestli si na vyhnání Klause mladšího do pouště voliči v květnu vzpomenou. Být na místě předsedy ODS, tak bych si to nelajzl.
No jo no, ale já Fiala nejsem.