Dnešní doba je plná paradoxů. Abych byl přesnější, ne doba, ale buržoazní propaganda. Poměrně nedávno proběhl v Brně na 1. máje protest proti fašismu, kde mj. vystoupila Zdena Mašínová, která se zalykala slovy jako humanismus, ale přitom je zarytou obránkyní svých bratrů, kteří zavraždili několik lidí takovým způsobem, za který by se nemusel stydět kdejaký fašista.
Mluví se o míru pod prapory Evropské unie, laureáta Nobelovy ceny míru, která tu jako celek, jindy zase její členské státy, vedou agresivní války proti celým národům a podporují fašistickou vládu na Ukrajině.
I v dnešních dnech jsme svědky podivného paradoxu. Na náměstích se shromažďují lidé a protestují proti vládě Babiše. Tisíce zmobilizovaných lidí protestujících proti jednomu z největších kapitalistů v zemi, to musí být noční můra buržoazie.
Babiš, to jeden z největších zaměstnavatelů a dobyvačů renty a dotací. EU, tato imperialistická instituce slouží k zajištění postavení nadnárodních monopolů a v samotných základech garantuje volný pohyb kapitálu, což je životní nutností imperialismu (v monopolistickém stádiu kapitalismu nabývá vývoz kapitálu většího významu, než vývoz zboží). Jednou z funkcí EU je také přerozdělování peněz mezi jednotlivé zájmové skupiny kapitalistů a mezi monopoly (ať už formou přímých investic, či „daňových zvýhodnění“), obecně se tento finanční pohyb nazývá dotacemi. Dotace jsou vnímány jako „dar“ od EU, aniž by bylo zdůrazňováno, že tento „dar“ pochází ze zdanění. Zdanění jak zisků, tak pracovní síly, každopádně pochází z práce pracující třídy. I odtud se bere „pláč“ reprezentantů kapitálu nad „vysokou cenou práce“ (kteří ovšem tuto „ztrátu“ úspěšně sanují zvýšením míry vykořisťování zaměstnanců). Je to samotná EU, jejíž vlajky drží protestující, obhájci pravé demokracie při protestech tu proti fašismu, tu proti kapitalistovi Babišovi.
Mezi lid je zasévaná zkreslená představa o tom, co to vůbec je kapitalismus, čím je charakteristický, kdo to je kapitalista. Předkládá se nám to, že demokracie se stala synonymem kapitalismu. Předkládá se nám také, že jakýkoliv zásah státu je odklon od toho „pravého kapitalismu“. Samozřejmě, to jsou holé nesmysly. Kapitalisté potřebují stát, který bude intervenovat v jejich prospěch, stát, který jim zajistí zisky a postavení, stát, který je bude bránit v případě, že pracujícím dojde trpělivost s takovým řádem. Takový stát máme, máme dokonce i instituci, která nese stále více znaků samotného státu, a takovou institucí je právě EU.
Babiš je tedy produktem kapitalistických výrobních vztahů, je produktem fungování EU, je kapitalistou, vykořisťovatelem. Je jím objektivně, díky vlastnictví výrobních prostředků, díky bohatnutí z najímání práce. Hraje podle daných pravidel hry. Nic na tom nemění skutečnost, že byl kdysi členem Komunistické strany Československa, což bylo pouze z prospěchu, čímž se sám netají.
Vedle hesel proti Babišovi můžeme vidět i hesla proti Zemanovi. Zeman, aktivní kontrarevolucionář, co po boku Havla obelhával davy na Letenské pláni v roce 1989, byl ve vysoké politice během privatizace, podepisoval dokument schvalující přelet bombardérů bombardujících Jugoslávii přes naše území, hujersky podporující Izrael, financovaný překupníky zbraní, kteří dodávají zbraně na Ukrajinu.
Zeman i Babiš, to jsou v očích a slovech organizátorů demonstrací krystaličtí komunisté. Ona vlastně ta logika protestu, kdy mají být nejkřiklavější projevy kapitalismu vlastně projevem „komunistické morálky“ je stejně absurdní, jako bývaly divadelní hry „morálního etalonu“ Havla.
A kdo že tu vede protesty proti kapitalistovi Babišovi a kontrarevolucionáři Zemanovi?! Jedním z vůdců protestů je Mikuláš Minář. Pro mnohé to je natolik neznámé jméno, že může působit jako „nespokojený muž z lidu“, u něhož „pohár trpělivosti přetekl“. Tento „muž z lidu“ je ale figurkou vytáhnutou a podporovanou miliardářem. Za tímto člověkem stojí kapitalista Ivo Lukačovič, vlastník známého Seznamu a.s. (15. nejbohatší Čech), a podnikající taktéž v médiích (jaká podobnost se zlým oligarchou!). Právě ten sponzoruje „start-upy“ nejen pro IT technologie, ale i novináře a hlavně schopné organizátory. Všechno pod značkou „nezávislí“. Podle jejich logiky nenesou tyto investice okamžitý zisk, ale časem z nich může vzejít prospěch.
Kapitalista proti kapitalistovi, boj o vliv, kapitalistická konkurence a boj o místo na slunci, za pomoci dezorientovaných mas. Chce snad tento „lidový miliardář“ svrhnout „zlého miliardáře“ Babiše, aby nastolil vládu prostou korupčních skandálů, vládnoucí ve prospěch studentů, pracujících, důchodců, matek samoživitelek?
Mezi kapitalisty ovšem existují rozdíly. Shodují se v tom, že všichni bohatnou u vykořisťování pracujících a zisk je pro ně kritérium úspěchu. Ovšem, každý z nich je obklopen zájmovými skupinami, ať už reprezentují část domácího (v případě Babiše), či zahraniční kapitál. Tyto zájmové skupiny mezi sebou vedou konkurenční boj o místo na trhu, a takové místo na trhu je nejlépe zaručeno a pojištěno politickou mocí. Moc ekonomická a moc politická tvoří jednotu.
V osobě Babiše přišla nová kvalita politiky. Do té doby, než vykročil Babiš na politické jeviště, bylo zvykem, že zájmy kapitálu reprezentují jeho zástupci, zkorumpovaní politici, kteří sami občas zahrají nějakou tu „malou domů“, ale jen stěží se dají určit jako kapitalisté – prostě jen slouží kapitalistům za honosné sumy a výhody. Babiš, to je ovšem přelom, ten sám je představitelem kapitálu, je sám kapitalistou – vykořisťovatelem. Nepotřebuje již prostředníka. Sám se odhodlal bezprostředně ovládnout státní mašinérii se všemi důsledky. Došlo neoddiskutovatelně k bezprostřednímu splynutí oligarchie a státní moci.
A protesty? S podivem se koukám na transparenty se slogany „Mám peníze, tak si můžu dělat, co chci“ a podobné, které přesně vystihují život členů vládnoucí kapitalistické třídy.
Kapitalisté chtějí odstranit kapitalistu. Pro lidi? Aby se jim žilo lépe? Žilo se lidem lépe za vlády prostředníků, kompradorů?
Co může nastat po odstranění Babiše? Co nastalo na Ukrajině po odstranění oligarchy Janukoviče? Vyhřeznutí pohrobků nacistů, hrdlořezů a reakcionářů, vypuknutí války proti vlastnímu lidu. Hrozí nám podobný scénář?
A tedy, pozice komunistů má být v obraně Babiše a oligarchického režimu?
Jistě že nemá, protože tento vývoj kapitalismu není nahodilý, ale zákonitý. To není anomálie. Vzrůstající vliv monopolů, oligarchie, bezprostřední ovlivňování státu ze strany velkokapitálu, to je imperialismus.
Většina protestujících občanů správně cítí projevy kapitalismu. Ovšem, tlak antikomunistické propagandy, „velké hry“, která je dnes všeobjímající, je fatální. Protestující si neuvědomují, že to, proti čemu protestují, je přirozenost kapitalismu. Dále se mezi dezorientovanými lidmi šíři iluze o krásném kapitalismu, tedy pardon, demokracii, kde vyhrává ten schopnější, ten který spotřebiteli nabídne to kvalitnější zboží, že se bude tak krásně čestně a přirozeně soutěžit a ty nejlepší výsledky budou výhrou pro celou společnost. A právě v protikladu této krásné představě tu je Babiš, monopoly, státní zásahy – to, co je interpretováno jako odklon od kapitalismu, to, co je údajně socialistické.
Stejným způsobem získávali nespokojené občany fašisté v Německu. Oprávněně nespokojené indoktrinovali lživou propagandou, označující falešné viníky, nabízející falešná řešení, která se v důsledku obrací proti lidu.
Kdo má lidem říkat pravdu o kapitalismu? Kdo má do společnosti zasévat ideologii, která je antagonistická té buržoazní? Mají to být právě komunisté, avantgarda pracujících. Ta ale bohužel, jaksi pokulhává.
To je síla propagandy a buržoazní ideologie. A to je výzva pro komunisty. Tam kde nepůsobí naše ideologie, působí jiná. Vyklidili jsme prostor, nemůžeme se tedy divit, že lid hledá řešení u jiných.
