Středa, 23 říjen 2019. Je tomu pár dní, co mediální prostor a tím i společnost žila událostmi vyprovokovanými vandalským útokem na sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva na Praze 6. Tamní antikomunističtí zastupitelé se do celé události houževnatě "zakousli" a brali tento čin jako argument pro skoncování se symbolem osvobození Československa od nacismu. Kultivované projevy starosty Koláře - který se stoickým klidem pronášel slova o tom, jak malou zásluhu má Rudá armáda na osvobození naší vlasti, jak naši vlast vlastně osvobodili vlasovci, či že by tak učinila americká armáda, kdyby jí to Stalin dovolil - se staly součástí dialogu zprostředkovaného mainstreamem.
Koněv a jeho "máslo na hlavě" v podobě berlínské zdi, tzv. maďarského povstání či domnělého průzkumu terénu před vstupem vojsk Varšavské smlouvy se stal znovu diskutovanou postavou. Komunistický, třídní pohled na historické události v masových sdělovacích prostředcích absentoval. Ten žel nezajistili ani většina činitelů KSČM, kterým je takový pohled na historii, současnost a společenské procesy cizí.
Divák nejspíš ztratil ze zřetele, že podobný útok na symboly vítězství se odehrál v předvečer nástupu fašistického, banderovského režimu na Ukrajině před několika lety. Divák ani netuší, že k podobným excesům, výlevům brutálního antikomunismu dochází v sousedních zemích, například v Polsku, kde být komunistou znamená být v očekávání večerní návštěvy policie u sebe doma, ne-li rovnou být jednou nohou v kriminále. Tím kapitalistům poplatná média nebudou zatěžkávat své diváky, natož upozorňovat, že antikomunistická politika vedoucí k rehabilitaci fašismu je oficiální politikou Evropské unie.
Dnes se ovšem stal další odporný, ale velice důležitý čin. Došlo k poškození památníku a mauzolea Rudé armády v Ostravě. Útočník tento symbol piety a zároveň oslavy poničil červenou barvou. Motivem bylo odsouzení událostí v Maďarsku, kde krvavou kontrarevoluci potlačily pokrokové síly za pomocí SSSR.
Proč důležitý? Protože k tomuto činu se přihlásili lidé kolem Národní a sociální fronty. Tímto činem nejen že znesvětili další symbol porážky fašismu. Nejen další historickou významnou událost. Ale ukázali, že fašismus se již plně etabloval ve státních složkách, v zastupitelstvech a plní stejné cíle, jako ti "vulgární náckové" mimo zastupitelstva.