Situace ve školství je stálým tématem všech popřevratových vlád. Jedním z aspektů, který je zahrnut do hodnocení stavu školství je personální otázka. Podle průzkumů je průměrný věk učitelů 50 let. Obměna pedagogických sborů bude problematická, protože 60% absolventů pedagogických fakult nenastupuje do škol, případně odchází do jiného odvětví po pěti či deseti letech praxe.
Vlády se tento problém snaží řešit zvyšováním platu učitelů. Jedním z argumentů pro zvýšení platu pedagogů je ten, že jde o skupinu vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří z celé skupiny absolventů vysokých škol dostávají nejmenší ohodnocení. Takový argument je nutné brát s rezervou. Ve většině kapitalistických zemí pobírají pedagogové nižší platy než ostatní vysokoškolsky vzdělaní lidé.
Pedagogové dříve požívali jiné výhody, které lze jen těžko vyčíslit penězi. Jednalo se o větší autonomii škol, menší množství administrativy, absence tlaku na flexibilitu úvazků, větší množství volného času (dovolená, prázdniny) a v neposlední řadě společenské uznání. Tyto výhody v kapitalismu postupně mizí a nelze je kompenzovat mírným navýšením platu.
Vlády se snaží krajně neuspokojivý stav ve školství napravovat zvyšováním platu učitelů. V posledním případě se jedná o původní nabídku ministra Roberta Plagy (ANO2011), který zamýšlel zvýšit tabulkové mzdy pedagogů o 2700 Kč a možnost odměn o 900 Kč. Taková nabídka se setkala s nevolí odborů, které požadovaly zvýšení základu o 10% (dříve bylo odborům slíbeno 15%). Plaga se snažil ve vyjednávání manévrovat a nabízel několik variant. Od návrhu, že by polovina nabízené sumy spadala do tarifů a druhá polovina do odměn pedagogů. V návrzích měnil zejména poměr rozložení navýšení mezi základní tarif a odměny.
Školské odbory trvaly na „svých“ 10% pod pohrůžkou vyhlášení jednodenní stávky. V posledním jednání vláda nabídla 10%. V tomto navýšení jde o 8% do tarifů a 2% na odměny. Je třeba říct, že co se týče odměn, má ředitel instituce volnou ruku v tom komu a v jaké výši je udělit. To znamená, že pedagogičtí pracovníci mají jistých 8%.
Průměrný plat pedagoga by měl být 36 000 Kč. To je částka, na kterou většina pracujících v jiných sektorech nedosáhne. Ale víme, kde je čertovo kopýtko v ukazateli „průměrného platu“.
Údajem o průměrné mzdě či platu bývá často obhajován kapitalistický blahobyt, ve kterém žijeme. Ale všichni víme, že jen malá část pracujících skutečně přijímá takovou mzdu či plat, která by odpovídala vyjádřenému průměru.
V případě průměrného platu pedagogů je třeba zdůraznit, že na takovém průměru se podílí vedoucí pracovníci, ředitelé, kde se jedná často o násobky platů, než u řadových pedagogů. Jsou započítávány také další úvazky, které jsou v pedagogické profesi časté.
Je třeba říct, že platy pedagogických pracovníků jsou určovány podle zařazení do 11 tříd. Od 4. platové třídy, která pro čerstvého absolventa činí 13 550 Kč až po třídu 14. která lidem do dvou let praxe zaručuje základ platu 30 410. Vidíme, že rozdíl je markantní. Pokud srovnáme částku, na které pedagogický pracovník dle tarifů začíná – 13 550 s částkou, která je uvedena v nejvyšší třídě za předpokladu praxe nad 32 let, která činí 44 180, vidíme, že rozdíly v odměňování pedagogických pracovníků jsou naprosto markantní.
Nejnižší tarify zpravidla náleží například asistentům pedagoga. Asistent pedagoga je pedagogický pracovník, který vykonává přímou pedagogickou činnost (stručně, přímou práci s dětmi/žáky – čehož plyne vysoká zátěž a odpovědnost) a jeho nutná kvalifikace je upravena Zákonem o pedagogických pracovnících. Asistent pedagoga může být zařazen ve třídách od 4. do 8. (zpravidla 5-7). Záleží ve které instituci pracuje. Je určováno poměrně široké rozpětí možností zařazení do tarifní třídy a mnohdy záleží zcela na vůli ředitele instituce, kam se rozhodne pracovníka zařadit (stejně tak záleží pouze na jediné osobě, jakou výši odměn kterému pracovníkovi určí – zpovídat se nemusí). To samozřejmě značně posiluje postavení ředitelů na úkol řadových zaměstnanců.
O potřebě školských zařízení získat kvalifikované asistenty pedagoga se mluví zejména v souvislosti s inkluzí.
Co tedy vyjednaly odbory pro pedagogické pracovníky? Vyjednaly jistých 8% a případná 2% na odměnách.
Pokud budeme uvažovat o tom, že ke zvýšení platu dojde v maximální možné míře (budou přiznány odměny v plné výši), pedagogický pracovník zařazený v 6. platové třídě (zpravidla asistent pedagoga) si polepší o 1590 Kč. Pedagogický pracovní zařazený v 10. platové třídě (například vychovatel domova mládeže) si polepší o 2753 Kč, což je téměř shodná částka, jakou nabízel ministr Plaga. Pedagog zařazený ve 14. platové třídě (vedoucí pracovníci, ředitelé) si polepší o 3040 Kč. Částky jsou počítány vždy z prvního platového stupně.
Co vidíme? Požadavek odborů zlepšuje postavení pedagogických pracovníků, jejichž průměrný plat se skutečně pohybuje na hranici 30 000 Kč a výše. Ovšem skupina pedagogických pracovníků, zařazených v prvních šesti platových třídách si přijetím návrhu odborů polepší méně, než tím řešením, které navrhoval ministr Plaga. Pedagog zařazený v platové třídě 6. „příjde“ téměř o 1110 Kč. A pokud příjde na to, že nebudou využity další 2% na odměny, rozdíl bude ještě vyšší.
Vidíme, že rozdíly v platovém hodnocení pedagogických pracovníků jsou nezanedbatelné. Pokud se podíváme na zařazení pedagogů do tarifů – 4. – 6. třída 20%, 7.-10. třída 15%, 11.-14. třída 10% vidíme, že velká část pedagogů přijímá plat značně pod hodnotou udávaného průměrného platu.
Logické by tedy bylo zabývat se především zvýšením příjmu finančně podhodnocených pedagogů, zařazených v nízkých platových tarifech. Jejich příjem je skutečně zoufalý.
V každém případě si polepší zejména vedoucí pracovníci, ředitelé a zaměstnanci jejichž hodnocení se blíží k udávanému průměrnému platu, nebo jej „vylepšují“. Čerství absolventi škol, zejména ti, kteří budou zařazeni v nižších platových tarifech si příliš nepolepší a jejich plat bude dále značně pod udávaným průměrem.
Celá diskuse ohledně platu pedagogů překrývá naprosto neuspokojivou situaci ve školství, která ovšem nijak nevybočuje z obecné neuspokojivé situace ve všech aspektech života v kapitalistické společnosti. Naprosto tristním údajem, který vypovídá o rozkladu školství a vlastně celé společnosti je fakt, že se stále zvyšuje počet dětí, které ani nedokončí nejen střední, ale ani základní školu. Myšlenka, že procentuální zvýšení platů nějak zásadně zvrátí negativní trendy ve školství či jinde je lichá. Negativní externality kapitalistické konzumní společnosti nelze „zaplácnout“ pár procenty na mzdách či platu.
Problém ve školství je jen další z projevů úpadku kapitalistické konzumní společnosti, která je zde více než čtvrt století vytvářena. Proměnit člověka, společenskou bytost v prostého konzumenta, ekonomickou jednotku, je to cílem kapitalistů. Zeptejte se svých dětí, jaké mají životní cíle. Zeptejte se studentů, v jakém zaměstnání chtějí pracovat. Mnohdy se dozvíte, jak nejasné a nerealistické mají cíle, pokud vůbec nějaké v tomto směru mají. Není to jejich vina. Kapitalismus krade lidem jejich budoucnost.