Možná to v této situaci, pod tíhou okamžiku, může znít někomu zvláštně, možná se nad tím někdo pozastaví a zakroutí hlavou, ale musím prohlásit, že mě osobně odstranění sochy maršála Koněva nijak zvlášť nepobuřuje.
Když jsem si dnes ráno přečetl SMS od soudruha s krátkým a stručným sdělením „sundali Koněva“, vstal jsem z postele zcela klidně.
Že by mi to vůbec nevadilo? Nebo snad že bych s tímto krokem sympatizoval? To v žádném případě! Považuji se za komunistu, tím i za antifašistu a vlastence. Jako komunista jsem přijal marxisticko-leninský vědecký světonázor za svůj. Jsem si vědom toho, že žiji ve společnosti třídně rozdělené. Jsem si vědom toho, že třída buržoazie je třídou, která je u moci a uplatňuje své panství prostřednictvím diktatury vůči většině – pracující třídě. K udržení svého panství využívá státní aparát, ozbrojené složky, donucovací zařízení a také – masivní sdělovací prostředky. Tyto sdělovací prostředky nejsou ve své podstatě ničím jiným, než hlásnou troubou šířící buržoazní propagandu, zasévající tuto propagandu do širokých lidových mas, formující pracující třídu k obrazu buržoazie – kapitalistů – usilující o zmatení a rozdělení pracujících, aby se stali bezbrannými.
Fašismus – to není žádná „zvláštní ideologie“ , řadící se mezi totalitní režimy. Fašismus, to je jeden z dalších nástrojů kapitalistů, který používají v konkrétních momentech (povětšinou v momentech ohrožení svého panství). Kdyby ve 30. letech minulého století nedošlo k obrovské hospodářské krizi, kdyby nedošlo k nástupu světové revoluční vlny, kdyby nedošlo k tomu, že si mnoho milionů pracujících řeklo, že vyhlašují organizovaný a ozbrojený boj proti svým otrokářům, pravděpodobně by nedošlo ani k tak ostrému nástupu fašismu, jak jej známe z historie. Ano, nástup fašismu má také na svědomí Sovětský svaz. Ovšem v tom smyslu, jako může mít na svědomí své vlastní upálení mistr Jan Hus, který již nemohl snášet svévoli a útlak katolické církve.
Že by došlo k válečnému masakru v hospodářské krizi je jasné, protože dochází mezi imperialistickými centry k soupeření o trhy, zdroje a produktivní síly, dochází denodenně k boji na život a na smrt mezi kapitalisty, kteří soupeří o místo na slunci. Jen by tento boj měl jiný politický obal, imperialistické velmoci by se spokojily s „prostým nacionalismem“.
Možná celý tento příměr kulhá, ale je to výsledkem o co nejstručnější snahu vysvětlit, že fašismus (stejně jako například neoliberalismus) jsou jen nástroje, jsou jen politiky využívané kapitálem v různých situacích, ale ke stejnému účelu – udržet panství kapitálu nad pracujícím člověkem.
V kontextu tohoto vědomí jsem proto nebyl ani překvapen, ani zaskočen, ale ani nijak zvlášť pobouřen. U moci jsou kapitalisté. Kapitalisté se chtějí vypořádat s jakoukoliv iniciativou, která může ohrozit jejich panství. Kapitalisté se tedy musí vypořádat i s dějinami pokrokového, dělnického a komunistického hnutí. Kapitalisté odstraňují cokoliv, co by dodávalo lidem kuráž k boji, kapitalisté likvidují a přepisují dějiny k obrazu svému. Je to takhle prosté!
Rudá armáda a maršál Koněv nacismus porazili. Jejich bitvy si dobojovali a fašismus porazili. My jejich památku ctíme. Tato památka pro nás ovšem není pouze „historická vzpomínka“, je pro nás příkladem, je pro nás připomenutím, že je třeba bojovat a hlavně – že je možné zvítězit!
A proč jsem tedy klidný? Protože vím, že budou noví Koněvové, bude nová Rudá armáda, bude nové vítězství. Boj pokračuje!