Jsou papaláši, kteří se vyznačují tím, že v době výkonu nejvyšších veřejných funkcí mluví jedním jazykem, a poté, co z nich odcházejí, překvapivě nalézají jazyk zcela nový. Tak tomu je i v případě, kdy se vyjadřují někteří z těch, kdo z České republiky udělali vojenského pucfleka a svérázný protektorát Spojených států amerických.
Procitnutí z iluzí o vlastní jedinečnosti a nenahraditelnosti bývá hořké. Po svém pádu či odchodu se ovšem servilními médii a kumštýři oslavovaný »léčitel« (nebo i výprodejce a rozkladatel?) republiky, ale i další ocitají v těžkém rozpoložení. Někdy se v nich hne svědomí, jindy jde o hrané pozdní procitnutí. Pro veřejnost takové papalášské proměny mohou být i velmi nečekané. To když se svého času Václav Klaus jako premiér a předseda ODS zavazoval, že Česká republika přijme všechny podmínky vstupu do Evropské unie a členství v ní včetně těch budoucích. Pro NATO horoval. Dnes tentýž Klaus se staví vůči EU do pozice úhlavního oponenta a k militarismu Spojených států je kritický.
S překvapením se i lidé znalí nedávné ministerské praxe Karla Schwarzenberga dovídají o jeho »lidskoprávních výhradách« proti některým akcím Spojených států nebo okupační a anexionistické politice Izraele. Byl to ale Schwarzenberg, kdo jako ministr zahraničí arogantně zametal kritické poslanecké interpelace a odmítal jakékoli pochyby o správnosti válečné a jiné politiky Spojených států, kryl americké porušování ženevských konvencí a dokonce podporoval spolu s USA Izrael útočící v operaci nazvané Lité olovo vůči obyvatelstvu Gazy stylem, připomínajícím přepadovou akci Luftwaffe.
Český občan se dneska od »veličin« na vejminku doví leccos z toho, co mu osvícení papaláši v době výkonu svých funkcí zatajovali. Exemplárně se to opět ukázalo i při návštěvě dnešního ministra zahraničí USA Mikea Pompea v Česku. Ze strany namyšleného Američana, podle jeho vyjadřování a požadavků, to skutečně budilo dojem návštěvy protektora. Především v Senátu a ve společnosti jeho nynějšího předsedy se M. Pompeo musel cítit jako posel Velkého Otce z Washingtonu, kterému čeští domorodci zbožně naslouchají.
Tvář si do značné míry zachoval na rozdíl od senátních Vystrčilů a Fischerů racionálněji uvažující premiér Andrej Babiš. Ten s vědomím, jaké fatální hospodářské a jiné škody hrozí Česku i Evropě z Pompeem provokované a požadované politické a ekonomické války proti Číně a Rusku, ministrovi zahraničí USA kontroval: »Nemám pocit, že by tu Čína nebo Rusko měly zásadní vliv na politický život, svobodu nebo demokracii.«Expředseda ODS na politickém vejminku Václav Klaus, který si už nemusí dávat pozor na ústa, šel ještě dále, když se svým spolupracovníkem Jiřím Weiglem Pompeovu návštěvu náležitě okomentoval. Podle Klause a Weigla čeští papaláši hanebně selhali. Namísto mazání medu kolem huby Američanovi a namísto ohnutých hřbetů, které se před Pompeem skláněly, měl prý »jeden z nejvyšších činitelů americké administrativy u nás slyšet, že USA mají ve střední Evropě přítele a spojence, jemuž na jejich osudu záleží, nikoliv nezodpovědného vazala, zvyklého pouze servilně švejkovsky přitakávat mocným, jak to u nás bývá pravidlem.«
Troufám si s plnou odpovědností alespoň v tomto s V. Klausem souhlasit. Návštěva Mikea Pompea byla příkladem velikášství a nesoudnosti vlády Spojených států. Výzvy k rozpoutání konfrontace a k boji s ruským a čínským nebezpečím i americká pochvala za české vojenské »dobré služby« v Iráku a Afghánistánu stejně jako jeho výzvy k bojkotu ruských a čínských obchodních nabídek a technologií zřetelně vyvolávaly reminiscence na studenou válku, ba i na dobu diktátu oddanosti česko-moravského protektorátu k Říši.
Washington jedná dlouhodobě podle zásady, že vše, co prospívá jemu za Atlantikem, musí být dobré pro celý svět. Pompeovy požadavky politické a ekonomické války proti Číně a Rusku zatahují partnery i konkurenty USA včetně zemí EU do zničujících střetů. Americký protektor samozřejmě počítá i s českými lokajskými elitami ve svém zoufalém boji za udržení slábnoucí převahy nad zbytkem světa, kterou už si není schopen vynutit ani pomocí válek vedených vlastní armádou, ani pomocí svého technologického a ekonomického předstihu, který pomalu, ale trvale slábne.
Jsem přesvědčen, že racionálně uvažující politici a strany musí v zájmu České republiky a českých občanů podobné protektorské výzvy k účasti na záchraně imperiálních pozic světového amerického četníka odmítnout.