BRNO - Sudetoněmeckou a katolickou verzi našich národních dějin -udělat z ČR 17. spolkovou zemi SRN- důrazně odmítli v sobotu v Brně účastníci celostátní odborné konference.
Byl únor roku osmačtyřicátého. Sobota, dvacátého prvního. Ten den jsem odpoledne marně čekal na tatínka. »Bude sjezd závodních rad, musí tam být,« řekla mi možná maminka. Co to je sjezd, jistě jsem nevěděl, ani, kdo se v něm vlastně má sejít.
Koncem května nám stoupenci »havlovské kavárny« s velkým humbukem, za přítomnosti televizních kamer a šéfa landsmanšaftu Berndta Posselta připravili velkou show.
Půl desáté? Konečně dnešní den skončil. Přišel ve tři a hned si šel lehnout. Byl velmi unaven. Jen letmo pohlédl na stolek u postele. Byly tam dopisy, telegramy a několik výtisků novin. Zahraničních. Věděl, co v nich je. Odsudek, nadávky. Proboha, proč tolik nenávisti? Co udělal? Byl přece věren otcově odkazu.
Zpráva vydaná Českou tiskovou kanceláří jako by zapadla ve víru událostí na východě Evropy. A při tom se nás bezprostředně týkala. Byla z poloviny března a od té doby se jí nikdo nevšiml. Proč asi? Připomeňme si jí… jen ji nepatrně zkraťme…
»Varnsdorfská stávka byla stávka, které proběhla dne 5. března 1947 proti navrácení továrny podnikateli židovského původu a německé kulturně-jazykové orientace jménem Emil Beer ve Varnsdorfu.
