V jeden vlahý srpnový večer překročila „ruská“ vojska hranice Československé socialistické republiky. To, že nešlo o vojska ruská, ale vojska členských států Varšavské smlouvy je stejně tak zapomenuto, jako skutečnost, že neexistuje ani Sovětský svaz. Tuto událost, kterou je možné bez postihu nazývat pouze invazí, a jen pod hrozbou soudní tahanice internacionální pomocí, hodnotit nebudu.
Pro všechny současné poslance, s výjimkou těch z KSČM, se ovšem jedná o vysoce aktuální a traumatizující událost.
„Hrozba“ opakování „srpna“ je jedním z hlavních argumentů, proč poslat 290 vojáků AČR k hranicím Ruska. Má jít o tzv. „posílenou předsunutou přítomnost“ - věřím, že i sám Orwell by se zaradoval, a jistě by takovou novotu zařadil do slovníku Newspeaku. Co naplat, že budou posláni do Litvy, Estonska, Lotyšska a Polska. Tyhle státy dříve náležely do Varšavské smlouvy. Je proto možné, že právě z těchto států nás onoho srpna nějaký ten voják přijel navštívit.
Předpokládám, že nebudu jediný člověk v této zemi, který se podivuje nad tím, že pravicové exkurzy do historie mají pevnou bariéru v roce 1968 a dále nejdou ani o milimetr. Jak jinak by ti stejní lidé, kteří neustále argumentují srpnem 1968, mohli podporovat podřízení čtvrté brigády rychlého nasazení německému Bundeswehru?! Jak to, že tito pánové, tito amatérští historikové, nevolají po posílení obrany tzv. „Sudet“, když se stalo pravidlem, že Sudetoněmecký Landsmanšaft každoročně mašíruje z Pohořelic do Brna, kde „slaví“ jakési „smíření“? Předpokládám, že do Polska naši vojáci nejedou proto, že se tamní vláda vydala ve šlépějích Pilsudského, který spolu s Hitlerem obsadil naše Těšínsko.
Co by na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, která české vojáky poslala k hranicím Ruska řekl český voják nejslavnější, voják Švejk?! Nejspíš by řekl: „Vojna s Rusem musí bejt!“ A jak si to budou naši vojáci mašírovat, budou si nejspíš také zpívat, stejně jak v té klasické komedii - „...jedeme na Rusa nevíme proč..“. Já jen doufám, že se budou vracet v pořádku. Nebývá totiž zvykem, že to dopadá příliš vesele pro ty, kteří se rozhodnou pro „Drang nach Osten“.
Zkrátka, antikomunistům v Poslanecké sněmovně dnešní doba možná připomíná hrozbu opakování „srpna“, ale rozumný člověk si jistě vzpomene na události o několik desítek let starší.