Školství v naší republice to nemá jednoduché. Do toho, jak bude školství vypadat, se totiž snaží mluvit kdekdo - ať už odborníci nebo - co je horší - laici. Změna střídá změnu a stejně je to i s ministry školství. Od roku 1993 se na postu ministra či ministryně školství vystřídalo celkem 16 osob, přičemž skoro každá z nich přišla s vlastní představou o tom, jak školství „vylepšit“. Právě tyto „zlepšováky“ se spolu s ostatními faktory podílejí na tom, že úroveň českých studentů v mezinárodních měřítcích pozvolna, ale stále, klesá. Z učitele se postupně stal napůl úředník, který kvůli tomu často nemá čas na další rozvoj. Když hovořím s kantory, jejich největším přáním je, aby se mohli věnovat skutečně svému poslání – tedy učení - a nestávali se z nich právě úředníci.
Neméně důležitým tématem v rámci školství je též jeho dostupnost. Bezplatné školství na všech státních a veřejných vysokých školách máme garantováno Ústavou ČR. Na druhou stranu pro mnohé rodiny a studenty jsou i vedlejší náklady s návštěvou vzdělávacího zařízení velmi podstatným zásahem do jejich rozpočtu. Nemusím připomínat mediálně mnohokrát omílané dotace pro děti na základních školách, jejichž rodiče nemají na obědy pro své potomky (a jedná se o pracující rodiče!). Bohužel i toto je smutný fakt 21. století. Nicméně jak dítě roste, rostou také nároky. Každý stupeň vzdělávání v podstatě klade vyšší a vyšší nároky. V rámci finančního zatížení by se stát měl zamyslet nad tím, zda by změna nastavení stipendií nebyla alespoň částečným řešením. Je nutné se též podívat na situaci ve vysokém školství. Došlo k nárůstu počtu studujících na vysokých školách. Je přirozené, že mladí lidé chtějí dosáhnout na co nejvyšší stupeň vzdělání. Je ale nutné, aby při povolování soukromých škol za strany států, byla garantována jejich úroveň, neboť v mnohých případech jsou to spíše komerční výrobny titulů.
KSČM je jednoznačně proti tomu, aby o možnosti studovat rozhodoval stav peněženky rodičů nebo uchazeče o vzdělání. Jediným měřítkem musí být talent a znalosti člověka. V tomto ohledu je nutné zmínit též fakt, že většina studentů vysokých škol si již během studia přivydělává, neboť by si jinak studium nemohli dovolit. Průměrný měsíční náklad cca 8 tis. Kč, kolik musí student vydat na své živobytí a studium, by totiž mnohé rodiny doslova položil na lopatky. Díky KSČM došlo ke zvýšení sociálních stipendií, je však nutné se zaměřit i na zvýšení finančního ohodnocení tzv. doktorandů, tj. studentů doktorských programů (kteří již dosáhli na magisterské vzdělání a jsou tedy vysokoškolsky vzdělanými lidmi), kteří pracují přímo pro vysoké školy, ale jejich odměny jsou žalostně nízké. Přes všechny tyto problémy je naše školství zejména díky učitelům na poměrně dobré úrovni. Snažme se tedy o to, abychom tento stav nezhoršili jen proto, že vláda neumí řešit systémové problémy ve školství a časté výměny ministrů způsobují chaos.