Najednou se roztrhl pytel s různými sliby politických stran. Dokud KSČM prosazovala změny, které by pomohly občanům, jako součást svého programu, nikdo na ně neslyšel. ČSSD již dávno nemá právo používat, že je levicovou stranou, a pouze přináleží do vládní koalice, které jde o vlastní prebendy. Lidé marně sdělují své požadavky, doslova prosí o nápravu, ať už se jedná o problém potravinářství, vodního hospodářství ve vztahu k cenové politice pro konečné spotřebitele, opravy dálnic i silnic nižších kategorií. Podnikatelé udržují nižší platové hranice a rádi přijmou zahraniční dělníky, ti se totiž s takovými platy spokojí.
Není možnost, aby mladí dostali šanci získat byt, a když se snaží obrátit na soukromé vlastníky, jejich požadavky jsou nehorázné. Pomalu a jistě mizí některé profese, o které „prý“ není zájem. Zedníci, obuvníci, kominíci, instalatéři a mnozí další se stávají nedostatkovým zbožím. U těchto profesích ani robotizace nemůže pomoci. Výměna premiéra Sobotky za Lubomíra Zaorálka, jenž dnes vystupuje jako lídr volební kampaně ČSSD, nepřináší žádnou pozitivní změnu, pouze se rozkošatil slovník jeho slibů. Navíc to mají vládní představitelé trochu jednodušší než běžný kandidát. Chvíli se na regionu objeví jako ministr, ale současně zvládne i funkci politického lídra, a to vše v pohodlném autě s vládním řidičem. V některých případech i s ochrankou.
Člověk se diví a nevěřícně kroutí hlavou, jenže změnit to nikdo nedokáže. Alespoň zatím ne. Proto pečlivě zvažme v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny, komu dáme svůj hlas. Změnu a důstojný život si opravdu zasloužíme. Ale s těmi, kteří dnes vládnou, toho nikdy nedosáhneme.