S obavami, a místy až křečovitým úsměvem na rtech, jsem sledoval nedávné politické tanečky okolo navyšování platů učitelům a dalším zaměstnancům ve státní správě. Odbory hrozily stávkou a politické špičky jen pár týdnů před volbami začaly hledat miliardy nutné k avizovanému růstu. Taneční krůčky, které na parketu někteří předváděli, připomínaly začátečnické a nerozvážné chování účastníků kurzu. Objevily se ale i výjimky, tanečníci, kteří svým dusotem a humpoláckým stylem pošlapali všechny střevíčky přítomných dam. I tak by se v nadsázce dalo popsat jednání politické reprezentace hledající jen ztěžka řešení problému, který bobtná už několik let.
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) vyzval jednotlivé ministry, aby ve svých rezortech našli rezervy. Ministr financí Ivan Pilný (ANO) se durdil, že peníze v rozpočtu nejsou, a schodek tedy navyšovat nebude, zároveň nesouhlasil s tím, že by se platy měly zvyšovat už od listopadu. Navrhoval termín lednový. O tématu jednala koalice několikrát, dokonce i u nás na jihu Moravy – konkrétně na zámku v Lednici u příležitosti setkání vlád České a Slovenské republiky. Po několika hodinách za zavřenými dveřmi zástupci vládních stran vyšli před novináře, aby oznámili, že nic nedohodli. Rozhodnutí odložili. O týden později celý příběh dosáhl pověstné gradace. Koalice hlásí: učitelé přidáno dostanou. Máme si opravdu myslet, že etuda končí happyendem? A ještě jedna otázka, kde na to vláda vezme?
Nemyslím si, že se odpovědi ještě před volbami dočkáme. Bylo by mi jen velmi líto, kdyby třeba zemědělci přišli o milióny přislíbené na úhradu škod způsobených suchem. I taková myšlenka prý už dokonce padla. Doufejme, že nedojde naplnění. Já samozřejmě také souhlasím s navyšováním platů učitelům, nelíbí se mi ale, jak kostrbatě a nekoncepčně k problému vláda přistupuje. Učitelé stárnou, jejich průměrný věk se stále zvyšuje a pro mladé je práce v tomto oboru vysoce neperspektivní. Neumíme je nalákat a motivovat, ty dobré pak udržet a neodradit. Prestiž učitelského povolání klesá a to je špatně. Dobrých kantorů je jako šafránu. Zde musím souhlasit s kolegy, kteří navrhují, aby ředitelé škol měli vyšší pravomoci. Ti totiž nejlépe vědí, co jejich škola potřebuje a kde jsou slabiny nebo naopak silná místa pedagogů ve sboru.
Neubráním se ale ještě jedné otázce. Opravdu dokáže navýšení platů zázračně ozdravit současný vzdělávací systém? Chybí nám učni, mladí nemají o řemesla zájem, školy obory zavírají. Proč se bojíme inspirovat od okolních států, kde odborné školství funguje v tzv. režimu duálního vzdělávání? Učeň je žákem školy a zároveň zaměstnancem vybraného podniku, takže ve škole získává teoretické poznatky, ve firmě je pak může uplatnit v praxi. A všechny strany jsou spokojené, fabrika si vychovává své zaměstnance, škola má uvědomělé studenty a samotný žák získává kompletní a ucelené vzdělání.
Mějme na mysli Senecova slova: Pro život, ne pro školu se učíme.
Ing. Zdeněk TESAŘÍK
kandidát KSČM do PS PČR
Jihomoravský kraj, okres Břeclav