Členové Komunistického svazu mládeže se v květnu zúčastnili solidární mise do Luganské lidové republiky, pořádané Společností přátel LLR a DLR. Uvádíme reportáže z této cesty.
"Takže pak jedete do Moskvy a Kalinigradu s cestovkou, je to tak?", ptá se s typickou skepsí rostovský celník. "Ano, ano, tak nějak." S touto drobnou lží začala naše cesta do jedné z nejzajímavějších a nejdiskutovanějších zemí dnešní doby: Luganské lidové republiky (LLR). Z Rostova do samotného Lugansku to pak byla několikahodinová cesta minibusem, kde jsme se seznámili s účastníky antifašistické konference, která se shodou okolností také konala v LLR a jejíhož programu jsme se částečně také účastnili.
Byli jsme do lidové republiky vpuštěni po asi hodinovém zdržení na hranicích, dle zkušenějších cestovatelů to je velké štěstí, často se prý i stávalo že člověk byl hodiny vyslýchán ruskými celníky. Zvládli jsme to ted...y Byli jsme v LLR. Cestou do Lugansku jsme pozorně sledovali každý kousek krajiny. Překrásná jarní příroda jen s obtížemi skrývala stopy kruté války: Mnoho vesnických domů a budov bylo zničeno, po cestě jsme minuly rozstřílený tank, přeměněný na památník.
Dorazili jsme do Lugansku, kde vedoucí naší delegace J. Vašek zařídil ubytování na školních kolejích. Avšak nebyli jsme na dovolené, takže byť jsme celou noc trávili na cestě, o odpočinku nemohla být řeč, program byl neúprosný (ostatně nabitý program a málo spánku nás doprovázely po celou dobu, ale to bývá pravidlem na politických cestách).
Protože celkových akcí bylo velké množství tak zde nebudu hovořit o všech, ostatně J. Vašek psal reportáže den po dni, kde se rozepisuje o každé jedné akci:
http://www.nwoo.org/2018/05/11/1-den-ceske-delegace-v-llr-prijeti-v-38-s...
http://www.nwoo.org/2018/05/12/2-den-ceske-delegace-v-llr-alcevsk-navste...
http://www.nwoo.org/2018/05/12/3-den-ceske-delegace-v-llr-1-otevreni-ces...
http://www.nwoo.org/2018/05/13/4-den-ceske-delegace-v-llr-antifasisticka...
http://www.nwoo.org/2018/05/13/4-den-ceske-delegace-v-llr-druzba-spolecn...
http://www.nwoo.org/2018/05/14/5-den-ceske-delegace-v-llr-den-vitezstvi-...
http://www.nwoo.org/2018/05/15/6-den-ceske-delegace-v-llr-muzeum-pamet-d...
http://www.nwoo.org/2018/05/16/7-den-ceske-delegace-v-llr-krasnodon-a-ro...
http://www.nwoo.org/2018/05/19/8-den-ceske-delegace-v-llr-2-prohlidka-fr...
http://www.nwoo.org/2018/05/19/9-den-ceske-delegace-v-llr-besedy-s-lugan...
Chtěl bych v této reportáži vyzdvihnout především ty nejzajímavější a nejvíce obohacující zážitky. Co se týče Lugansku jako města, je třeba říct, že i přes značnou destrukci si zachoval svůj půvab. Velká část poničených domů byla již opravena či se aktivně opravuje. Mimořádně mu také slušel jarní šat, kdy nebyl oděn jen do slunce a rozkvetlé zeleně (Velkou část rozlohy města tvoří parky), ale také slavnostní výzdoby, neboť se slavily hned dva největší svátky: Vítězství ve Velké vlastenecké válce 9.5. a Den republiky 12.5. Jsa komunistou, musím říct, že bylo velmi příjemné tento svátek slavit ve městě plné plakátů a banerů oslavující hrdinnou Rudou armádu, kde většina kolemjdoucích hrdě nesli svatojiřskou stuhu a kde se školy skvěly propracovanou výzdobou ve formě rudých vlajek a srpů s kladivem, pod kterými děti hrály divadelní představení s tématikou VVV. Ostatně pro obyvatele LLR a DLR je tento svátek přímou paralelou k dnešním událostem a odkaz SSSR byl, ještě více než nějaké národnostní rozdíly, hlavním důvodem k mobilizaci obyvatel proti majdanovské juntě. Ostatně všechna města v LLR jsou plná opečovávaných sovětských památníků a monumentů (a že jich bylo opravdu mnoho).
Hlavním cílem naší cesty bylo otevření českého kulturního centra na univerzitě Dalja v Lugansku. Byl to ohromný počin, na kterém má největší podíl J. Vašek. Oficiální otevření Kulturního centra Julia Fučíka proběhlo velmi slavnostně, místy jsem se cítil až zahanbeně, univerzita si připravila bohatý kulturní program s mnohými výstupy, na zahájení dorazilo i několik ministrů, byli jsme v národní televizi (ostatně do televize jsme se dostali několikrát). Ale nebylo to ojedinělé. Všechna místa, která jsme navštívili si toho velmi cenila, srdečnost obyvatelům LLR rozhodně nechybí (a skvělé kulturní programy a rauty taky ne).
Jak řečeno v úvodu, v době naší návštěvy probíhala i antifašistická konference. Ta neměla až tolik povahu konference, skutečná konference se konala jen jediné odpoledne, zbytek týdenní akce měl víceméně poznávací charakter. Luganští ostatně velmi jasně dávali najevo jaký ta celá akce pro ně má význam. Oni si nedělají iluze: Dobře vědí, že vlády euro-unijních zemí stojí jednoznačně na straně Ukrajiny. Ale i zde mají své spojence, především antifašisty a komunisty. A právě přes ně a přes ten sice malý, ale existující mediální dopad, který mají, může vláda LLR kontrovat mainstreamové proukrajinské rétorice. Proto ta konference byla spíše poznávací než cokoliv jiného. Pak zde byla i velká medializace z jejích strany: Chtěli svým občanům ukázat, že antifašisté z Evropy jsou na jejích straně. Působilo to místy až komicky, když 50letý italský antifašista v kožené bundě a nepraných džínech byl srdečně vítán luganskými zástupci pečlivě upravenými a slavnostně oděnými. Konference vrcholila skutečně slavnostním způsobem, 9. 5. koncertem skupiny Banda Bassotti v Stachanově (jediném městě pojmenovaném po dělníkovi, jak se chlubil místní starosta), v jehož finále kapela prezentovala velký transparent s nápisem "Vítězství bude naše!" Velmi silný zážitek, člověk nemůže než porovnat s našimi některými "antifašisty", kteří vydávají prohlášení o "Ruském postfašismu na Donbase" či dokonce některými tzv. "komunisty", kteří mají taky velmi zvláštní pojetí významu slova "antiimperialismus".
Poslední velký zážitek (byť to není úplně pravda, každý zážitek byl velký) byla návštěva brigády Prizrak a fronty, o které ale byl napsán celý vlastní článek a nebudu se jí zde explicitně zabývat.
Co tedy říct závěrem? Možná nejlépe to vystihují slova lehce rozjařilého německého delegáta antifa konference "I fucking love this country so much. Its awesome here." (Já tuhle zemi ku*va tak miluju. Všechno je tu skvělý). Dokážu si představit, že si to spoustu lidí nedokáže představit. Lugansk má obrovské problémy - kromě tedy války hlavně ekonomické, málo práce, mající za následek odliv mladých absolventů, zničená infrastruktura značně komplikuje dopravu, silnice jsou v příšerném stavu... I komunisté mohou namítat, že země není socialistická, že si sice cení odkazu SSSR a užívá socialistickou estetiku, ale stále je v základech kapitalistická a komunisté tahají za jeden provaz s nacionalisty a překvapivě i třeba monarchisty proti kyjevské agresi. A mají pravdu. Ale člověk, který tam nebyl si nedovede představit tu atmosféru. Tu hrdost. Celou společnost sjednocenou v antiimperialistickém boji. Společnost, která se dokázala vzbouřit. Nepokořený lid bojující za svou budoucnost. A právě tento vektor, toto směřování společnosti je jako balzám na duši člověku žijící v prohnilé české společnosti. Čiší doslova z každého rohu. Náhodné grafiti na budovách, autobusová stanice přemalovaná na barvy LLR, nálepka "Díky dědo za vítězství" na dveřích autobusu, vlajky SSSR vlajících za auty. A není toto komunistické - opravdu lidové povstání, zcela angažovaná společnost?
Naší maličkou mladičkou lidovou republiku nyní čeká dlouhá cesta. Musí uhájit svou samostatnost před ukrajinskými agresory a pak najít svou vlastní cestu do budoucna. Komunisté LLR to nebudou mít jednoduché s prosazením své politické vize, ale už jen to, že se jím podařilo do státního znaku dostat rudou hvězdu dává doufat v světlejší zítřky.
Závěrem přikládáme video s fotkami z naší návštěvy.
Vilém