BRNO - Šedesát let úspěchů kubánské revoluce hodnotili členové brněnské pobočky Česko-kubánského přátelství. Je největší a nejaktivnější pobočkou tohoto druhu v zemi. To proto, že má stále na programu témata, která zajímají i mladé lidi. Nynější přednáška byla zaměřena na turismus. Proč právě na něj - nám vysvětlil místopředseda brněnské pobočky Jozef Štofan:
K budování rozsáhlé turistické infrastruktury byla Kuba přinucena. Když kolem roku 1989 skončil ve světě první pokus o socializmus, kubánští revolucionáři zůstali osamoceni uprostřed embarga. Představitelé této ostrovní země rozhodli, že ekonomiku země budou stavět na tom, co může jejich zemi přinést nemalé zisky. Tedy na turistickém ruchu. Vyzvali zájemce ze světa, aby investovali na Kubě své peníze do staveb hotelů, restaurací a vůbec turistické infrastruktury. U těchto objektů 51 procent majetku bude vlastnit kubánský stát a 49 procent akcií zahraniční investor. Smlouvy o tom podepsali na 30 let s podmínkou, že investor bude zvát do vybudovaných hotelů klientelu z ciziny, zatímco kubánská strana pro ně zabezpečí stravu a turistické služby v prostředí přehršle památek.
J. Štofan, který strávil na Kubě pracovně řadu let, doplnil, že ČR stejně jako USA na Kubě neinvestují. Prezidenti Havel a Bush se totiž dohodli na rozbití socialistického režimu na Kubě. Založili proto organizaci pro údajnou demokratizaci Kuby. Následně vytvořili organizaci Člověk v tísni, která funguje dodnes. Na počátku měla jediný cíl - rozvrátit levicové režimy na Kubě, v Bělorusku a v severní Koreji. Především na Kubu posílali agenty a materiální vybavení politické opozici. Proto také kubánské orgány nevpustily tehdy do své země např. knížete Schwarzenberka, Houdovou a další lidi, kteří se vždy podíleli na něčem nekalém.
Hotelů postavili investoři na Kubě už přibližně stovku. Jsou po celé zemi, protože památky jsou na Kubě všude a turisté na jednom místě obvykle nepobudou. Především u pláží Varadero je na půl stovky hotelů a další třeba na Královských zahradách. Tvoří je dva původně neobydlené ostrovy, které dělí od pevniny 27 kilometrů s nanejvýš tři metry hlubokým mořem. Kubánci postavili přes toto moře na Kokosový a další ostrov silnici a cizinci tam udělali podél ostrovních pláží už dvě desítky hotelů, každý pro pět až sedm set ubytovaných.
Zajímavé je, že kubánští představitelé uzavřeli s kubánskou odborovou organizací smlouvu o tom, že pokud nebudou hotely obsazeny cizinci, poskytnou místo kubánským odborovým rekreantům. K tomu budou mít otevřené konto k úhradě jejich ubytování a stravování (např. alkohol si musejí platit rekreanti sami). Turistické základny jim začínají sloužit i v místech, která byla dřívě zapovězena a sloužila vojákům.
Zahraničních turistů na Kubě s 11 miliony obyvatel rok od roku přibývá, v současné době je jich ročně pět milionů lidí. Hodně ze Španělska a z Kanady, která má s Kubánci stále velmi dobré vztahy přes zákazy a embarga vyhlašovaná sousedním Velkým bratrem. K návštěvníkům se připojily Itálie, Německo, Mexiko a vůbec Latinská Amerika i Číňané. Americké embargo Kuby trvá, proto občané USA tam úředně nesmějí jezdit s výjimkou spojování rodinných příslušníků, spolupráce náboženských sekt a řešení společných vědeckých úkolů. Tragikomické je, že na Kubu jezdí načerno ročně na 80 000 Američanů oklikou přes třetí zemi. Např. Jedou do Mexika a odskočí si na výlet na Kubu.
Přitom Kuba má zájem spolupracovat s USA v turistickém průmyslu už proto, že kdyby se vymanil turismus ze všech amerických zákazů, přijelo by tam ročně přes pět milionů US turistů a rekreantů. To by i významně pohnulo s příjmy státního i soukromého sektoru, který na Kubě kvete zvláště v podobě soukromých ubytoven, penzionů a služeb pro turisty. Soukromníci jsou též taxikáři a prodejci všeho možného.
Čechů jezdí na Kubu ročně jen asi 15 000 osob. Naopak Kubánců do ČR putuje málo, jako šafránu, protože na to zatím nemají dostatek finančních prostředků. Na rozdíl od jiných zemí se česká oficiální místa chovají vůči kubánskému režimu dle pokynů Velkého bratra a ke své škodě dost nevraživě - vysvětlil Jozef Štofan.
(vž)