Za podpory Jihomoravského kraje z dotace na činnost národnostních menšin vydal Ruský kulturně osvětový spolek na Moravě knihu zasloužilého badatele a historika Vlastimila Schildbergera staršího s názvem "Cesta k Dukle plná potu, bláta a krve." Toto doplněné druhé vydání je součástí programu 11. ročníku kulturního festivalu Ruské jaro na Moravě. Čekají je prezentace veřejnosti v Brně a Praze.
První recenzi této nové publikace napsal historik PhDr. Karel Janiš. Zveřejňujeme ji: V roce 75. výročí od bojů na Dukle vychází nové vydaní publikace „Cesta k Dukle – plná potu, bláta a krve“, kterou její autor Vlastimil Schildberger st. vydal před deseti lety. Nejprve charakterizuje situaci v roce 1944 před Karpatsko-dukelskou operací na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Provedla ji vojska 1. ukrajinského frontu maršála SSSR I. S. Koněva, v jehož rámci bojovala 38. armáda pod velením gen. plk. K. S. Moskalenka, jehož autor představuje v jeho služebním zařazení a v účasti v operacích Rudé armády. V souvislosti s letošním 40. výročím smrti arm. generála Ludvíka Svobody je dobré číst autorovo obsáhlé vylíčení života vojáka z povolání od účasti v legiích v Rusku, přes službu naší armádě za 1. republiky až po odchod do Polska a léta pobytu v SSSR před vpádem hitlerovských vojsk a vznikem naší vojenské jednotky v Buzuluku a její bojové nasazení v boji o Sokolovo v březnu 1943. Dále popisuje vojenskou dráhu plk. Jana Mikuláše Kratochvíla, velitele našich vojáků na Dukle, kdy po nezvládnutí situace byl odvolán a zařazen na méně důležitá místa. Autor publikace svým obvyklým způsobem při popisech bojů podrobně charakterizuje urputné boje v uvedené operaci příslušníků našich a sovětských vojsk proti obráncům pozic za využití odzbrojení obou slovenských divizí a našeho opevnění vybudovaného za 1. republiky. Popisuje útvary a velení na obou stranách bojujících jednotek. Uvádí ztráty našich 1844 padlých a 4700 raněných, 21 000 padlých a 63 000 raněných rudoarmějců a u nepřítele 11 000 mrtvých a 25 000 raněných. Právě tyto ztráty bývají občas tím hlavním tématem v našich médiích, které i zpochybňují průběh uvedené operace vůbec s otázkou, zda taková apokalypsa byla potřebná. Vzpomínám v této souvislosti na výrok arm. gen. Ludvíka Svobody. Jak snadno jsme ztratili svobodu a jak těžko a za jakých zejména velkých obětí sovětských vojáků jsme ji opět získali. Boje na Dukle jsou čtenářům přiblíženy výňatky ze vzpomínek pplk. Jiřiny Švermové - Kopoldové, Arnošta Steinera i příslušníka divize Wehrmachtu Johannese Flemkeho se závěrem, že na obou stranách bylo utrpení, krev a často konec života. Vlastimil Schildberger st. připomíná i vznik skupiny nadšenců pro bádání po padlých letcích, které se během let terénních výzkumů podařilo nalézt zbytky mnoha letounů sovětských i německých a ostatků pilotů. Patří mezi ně i případ amerického pilota W. I. Kigginse, jemuž byl v roce 2007 odhalen pomníček v Brně – Slatině.
V našich médiích se hovoří i píše o pronásledování těch, kteří bojovali proti nacistům na Západě, z podnětu Bedřicha Reicina se však pronásledování dotklo i našich bojovníků na Dukle. Díky intervenci Moskvy byl Ludvík Svoboda zbaven obvinění z přípravy puče a do veřejného života ho vrátil N. S. Chruščov, vedoucí delegace KSSS na X. sjezdu KSČ v roce 1954. 6. říjen jako Den armády byl zrušen, o bojích na Dukle ani slovo. A o úloze lidu a armády Sovětského svazu za druhé světové války se nemluví a nepíše vůbec. Bylo to zřetelné při oslavách 75. výročí invaze spojenců do Normandie letos v červnu. Slyšeli jsme vyjádření mnoha státníků i politiků, že právě tehdy začínalo osvobození Evropy od nacismu. Prezident Ruské federace pozván nebyl. Jakoby toto osvobozování nezačínalo protiofenzívou u Moskvy v prosinci 1941, vítězstvím v bojích o Stalingrad a v kurském oblouku v roce 1943 a dalšími operacemi, při nichž až 80 % hitlerovských vojsk bylo na východní frontě zneškodněno.
Publikace Vl. Schildbergera je doplněna několika písemnými dokumenty, fotografiemi a mapkou bojů na Dukle. V novém vydání publikace jsou v medailonech představeni Robert Reich, Marie Lastovecká, Bedřich Goldman, Arnošt Steiner. Vydání publikace je víc než potřebné v době vydávání publikací, v nichž je skutečný průběh událostí druhé světové války tak či onak falšován, přepisován.
Druhá recenze:
Pravdivá kniha o Dukle, krvi, potu a blátu si zasloužila II. vydání.
V. Schildberger starší, Cesta k Dukle, plná potu, bláta a krve, II. doplněné vydání, Onufrius Brno 2019. 95 str. textu, foto přílohy str. 82 ad. životopisy hlavních aktérů.
Vlastimil Schildberger starší je znám jako vynikající badatel vojenské historie nejen regionálního, ale i nadstátního významu. O tom svědčí i jeho druhé vydání - žel posthumní - věnované 75. výročí Dukelsko - prešovské operace. Ano čtete správně.
Takto byla původně operace nazvána, než byla přejmenována na Karpatsko - Dukelskou. Kniha byla doplněna o dokumentární materiály Marie Ljalkové-Lastovecké, Arnošta Steinera, Roberta Reicha a Arnošta Goldflama. Dědic autorských práv pan Schildberger ml. laskavě svolil k vydání knihy společnosti RKOSM, zapsanému spolku.
Vlastimil Schildberger starší se zabýval v terénu vyhledáváním míst posledníbo odpočinku dosud nenalezených neznámých padlých vojáků II. světové války souvisle od roku 1977. Spolu s kolegy z Moravského zemského muzea v Brně dosáhl vynikající výsledky v poznání osudů zejména válečných letců obou bojujících stran a jejich posmrtné identifikace, což jsou vysoce hodnotné badatelské a morálně záslužné činy v historii světového konfliktu. Jeho odchodem do badatelského Panteonu vznikla nenahraditelná lidská i vědecká ztráta naší obce historiků.
Jak rozkryl V. Schildberger st., prehistorie Dukelsko-prešovské operace začala již před II. světovou válkou, kdy maršál Koněv a maršál Žukov cvičili obdobnou operaci roku 1940. Proto již 1.září 1944 mohl Koněv navrhnout generalissimu Stalinovi tuto operaci: Levé křídlo I. Ukrajinského frontu s pravým křídlem 4. Ukrajinského fronu zautočí ve směru Stropkov-Mezdilaborce na území Slovenska původně k podpoře Slovenského národního povstání. STAVKA ( t.j. ústřední štáb velení Rudé armády) přijala tento plán schválený generalissimem J.V.Stalinem.
Autor jako pravý vědecký pozitivista v nejryzejším slova smyslu podává dějinný rámec operace, kdy líčí situaci na východních frontách od převratu v Rumunsku, kdy král Michal zatknul fašistu Antonesca a vyhlásil 25. srpna 1944 konečně válku dosavadnímu referátu III. říše a přešel na stranu SSSR a Spojenců. Podobně Finsko podepsalo příměří s SSSR, Bulharsko, rovněž dosavadní spojenec reichu, vyhlásilo rovněž válku Německu. A v tomto rámci se rozvíjela pozdější dukelská operace. Strategický význam operace byl podle autora dvojí: Jednak umožnila průnik přes Karpaty do Podunají k Budapešti a Vídni, jednak uzavření nepřítele v kotli na tehdejší Podkarpatské Rusi Autor vyšperkoval knihu nejen popisy válečných operaci, jež vykresluje do přesných vojenských detailů, ale též podal životopisy hlavních velitelů, zejména velitelů 38. armády a 1. Ukrajinského sboru Moskalenka a Koněva. Při líčení formování I. československého armádního sboru nevynechal životopis čs. velitele generála Ludvíka Svobody, který vylíčil plasticky věrně a faktograficky podrobně, takže vyvrátil spoustu lapsů a pomluv, kydaných na generála Svobodu některými současnými pavědci a medialisty. Nechybí např. líčení vyšetřování L. Svobody v SSSR, a fakta o naprosto negativní pozici Reicina. Podán je i přesný profil činnosti gen. Jana Mikuláše Kratochvíla, lavírujícího mezi Londýnem a Moskvou. Nebudu se rozepisovat o veškerých detailech vojenských operací předcházejících Dukle a krachu spojení se slovenskými jednotkami způsobenými vnitřními pochybeními (zradami?) slovenských generálů Malára, Čatloše, což způsobilo v zárodku i plošný (nikoli regionální!) neúspěch SNP. Přesto je SNP stále hodnota, jež vázala početné síly nepřítele, které by jinak bojovaly na východní frontě a zpomalovaly její postup.
Autor se opět věnoval širšímu rámci operací od zničení skupiny MITTE v létě 1944, kdy ze zajatých 350 000 Němců pochodovalo v Moskvě rovných 57 000 i s důstojníky a generály, přes atentát na Hitlera, přítomnosti Rudé armády na Visle a Spojenců v Římě, až po kotel nepřítele u historického města Jassy (Iassy), kde padlo do sovětského zajetí 200 000 Němců a Rumunů. Vraťme se k dukelské operaci: autor zdůrazňuje tvrdost bojů, kdy za jediný týden postoupil čs.armádní sbor o 23 kilometry, což znamenalo denní průměr pouze 3,3 km. O tom svědčí i uváděný počet ztrát: za šest dnů z nasazených 2966 vojáků již zbylo pouze 674, což znamená ztrátu 2292 vojáků během jediného týdne!
Autor rovněž velmi přesně určil hlavní příčiny tehdejších dočasných neúspěchů:
I) Ztráta momentu překvapení a tím i odzbrojení východoslovenských divizí Němci
II) Nedostatečný průzkum pozic nepřítele jak v rámci 1. UF tak v rámci 38. A Rudé armády
III) Pomalý začátek útoku čs. sboru, což vedlo k dočasnému udržení města Krosna nepřítelem.
Jako pravý znalec historie autor praví - postup čs.sboru a Rudé armády se zastavil tam, kde za I. světové války roku 1915 zůstala stát carská armáda před rakouskými zákopy. Nebudu dále opisovat autorovo líčení všech dalších operací, které nakonec vedly k překročení čs. hranice a k následnému úspěšnému postupu. Byť po předchozích vážných neúspěších a stagnacích, které stály život mnoho čs. a sovětských vojáků. (Autor se nevyhýbá ani vážným chybám Kratochvílova velení a Koněvovým zásahům - jako pravý přesný badatel.) Zdůrazním pouze onen dějinný význam bojů na Dukle, který pravdivě postihl autor sám: 6.říjen 1944 byl vyhlášen jako státní svátek republiky právě pro onen historický vstup čs.vojska na území okupované republiky. Autor rovněž tvrdě a správně hodnotí zrušení této tradice po nástupu "sametu" a konstatuje, že dnes (kromě vlasteneckých organizací - JJN) už téměř nikdo neví, že armáda měla tento státní svátek. A praví velmi aktuálně:
"Národ, který pozbývá tradic, přestává být národem."
Jen tolik jsem chtěl poznamenat ke knize, která by měla být klenot každého badatele, znalce II. světové války, bez ohledu na jeho zaměření.
Kniha je bohatě vypravena dokumentárními fotografiemi a deníkovými záznamy.
Lze ji jen doporučit k zařazení všem školám, ústavům a nadacím, které mají v učebním plánu dějiny naší vlasti a zkoumají naši nedávnou historii. Je to kniha která historii Dukly nepřepisuje, neobsahuje lži a nepravdy, dnes tak masově šířené o této válečné události a je práva Puškinových slov: "Exegi monumentum" (Postavil jsem pomník).
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno
Fotogalerie
