»Narodila jsem se na Slovensku, kde jsem žila do svých 15 let. Vyrůstala jsem v početné rodině. Díky tomu jsem získala sociální cítění, které mne provází po celý dosavadní život. Byl to život s povinnostmi především k mým sourozencům. Museli jsme se starat jeden o druhého. Život to ale byl pestrý. Naučil nás myslet na druhé, držet v rodině pospolu. Žít v tak početné rodině je úžasné, protože víte, že kdykoliv se stane něco nepředvídatelného, vždy je tu někdo, na koho se můžete obrátit. Sourozenecké vztahy jsou něco, co vám nikdo nevezme. Máte je v srdci a každému z vás bych přála mít takovou rodinu. V této době je to velká vzácnost,« říká Mária Koudelová, kandidátka KSČM do Senátu ve volebním obvodu č. 49 – Blansko.
Na Moravu, do Adamova, přijela v roce 1965. Vyučila se tam frézařkou. V posledním ročníku už pracovala v Adamovských strojírnách, kam se chodilo na praxi. A na různých pozicích tam zůstala dalších 42 let. Prošla výrobou měrné a čerpací techniky, ale také uvolněnou funkcí předsedkyně základní organizace odborového svazu KOVO. Bylo to v době, kdy v závodě ještě pracovalo 6000 zaměstnanců. Potom začala velká privatizace a následně konkurs. Dnes již ADAST v tak velké ekonomické a pracovní formě neexistuje. Zůstal pouze výrobce měrné a čerpací techniky Adast Systems, a. s., kde pracuje 130 zaměstnanců. Takto smutně skončila velká privatizace v Adamově.
V Adamově Mária našla i svou životní lásku a provdala se. Z manželství vzešla dcera Eva, která je také již vdaná. I ona zůstala věrná Adamovu, kde bydlí se svým manželem Lukášem.
Už od svých 21 let Mária pracovala také v sociální oblasti, jako členka sociální komise města Adamova. V roce 1986 kandidovala za okres Blansko do České národní rady. Byla zařazena do výboru pro školství a vědu. »Čtyři roky jsem působila v ČNR. Tehdy se tam pracovalo trochu jinak. Každý zákon, který byl předložen, jsem konzultovala s těmi, kterých se týkal - tzn. s řediteli škol, řediteli podniků, nemocnic a podobně. Dny a hodiny, které jsem věnovala této práci, byly refundovány podnikem, kde jsem pracovala. Moje měsíční odměna mimo mzdu byla 1500 Kč a volná jízdenka na vlak a autobus. Rok 1989 jsem také prožila v Parlamentu a tak znám některé poslance, kteří tam v divokých dobách přišli. Označovali se honosně jako jediní demokraté. Od té doby ale již několikrát vyměnili dres,« říká.
Pracuje také dlouhodobě jako zastupitelka města Adamov. V současné době je členkou finančního výboru. Zná práci zastupitelů města, ví, jak kdo obhajuje zájmy a potřeby občanů. »Někdy je náročné něco prosadit, když jste v opozici. Ale já osobně nemůžu říct, že jsem jen opozice. Snažím se prosazovat volební program KSČM, který je někdy totožný s vládnoucími koaličními stranami či seskupeními,« vysvětluje Mária.
Od roku 2000 pracovala ve funkci předsedkyně základní odborové organizace KOVO a práci v odborech se věnuje i v současnosti. Proto zná problémy zaměstnanců a snaží se ve funkci členky krajské Rady a členky republikové Rady OS KOVO prosazovat změny v zákoníku práce, které by lépe ochránily zaměstnance pracující za mzdu, která není nijak vysoká. Průměrná mzda je jedna věc, ale kolik zaměstnanců na ni dosáhne? »15 000 Kč je běžná mzda a někteří pracují i za míň, proto jsem přesvědčena, že minimální mzda musí být vyšší, než slibovaných 11 000 Kč. Nízké mzdy, ale také nízké důchody, jsou kolotoč, který nemá konec, ale hlavně to nikdo nechce řešit. Zaměstnavatele to nezajímá, stát se angažuje slabě. Až budou mzdy na úrovni EU, mezi 25 000 – 30 000 Kč, potom budou mít zaměstnanci i na to, aby si mohli šetřit na důchod. Problematika a obhajoba lidí práce je pro mne prioritou číslo jedna,« svěřuje se Mária.
»Chci poděkovat všem, kteří mne navrhli jako kandidátku KSČM do Senátu za blanenský obvod, ale i těm, kteří pro mne zvedli ruku na všech úrovních a nyní mi pomáhají ve volební kampani,« řekla Mária Koudelová Haló novinám.
Proč kandiduji do Senátu?
Mou motivací je dvacet pět let vládnutí pravicových vlád, někdy společně se sociálními demokraty. Likvidace průmyslu velkou privatizací, rozprodání zemědělské půdy developerům, likvidace některých nemocnic pro dlouhodobě nemocné, vyvádění lukrativních oddělení v nemocnicích do soukromých firem, je toho mnohem víc, co mě nutí jít dál.
Sedmnáct let pracuji v Odborovém svazu KOVO, proto znám problémy a požadavky zaměstnanců, ale zároveň znám požadavky zaměstnavatelů a chování vůči svým vlastním zaměstnancům.
Je nutné mluvit a prosazovat požadavky, které by pomohly zaměstnancům a jejich rodinám žít důstojně. Pokud pracují naši zaměstnanci více než 40 hodin týdně a ze států EU jsou na pátém místě z 28 počtem odpracovaných hodin, ale na 25. místě také z 28 pokud jde o výši mzdy, tak asi není něco v pořádku. Naši zaměstnanci nejsou horší než zaměstnanci zemí EU, kteří jsou před ČR, naše minimální mzda 9900 Kč, ale i navrhovaná v tripartitě 11 000 je stále pod hranicí chudoby, pokud se počítá, že chudí jsou lidé, kteří mají na živobytí míň než 12 000 Kč.
Stát je takový, jak spokojení jsou lidé v něm, jak jsou hrdí na to, že žijí v této zemi. Je nutné naším zákonodárcům připomínat, že v této zemi žijí lidé, kteří ale nemají na účtech miliony, aby dokázali vše platit a ještě důstojně žít.
Lidé práce mně stojí za to zkusit kandidaturu do vysoké politiky.
Mária Koudelová – kandidátka KSČM do Senátu za volební obvod č. 49 – Blansko