Maršálovi už nasadili oprátku. Prý neměl ústní roušku. Po pravdě řečeno, nepomohl by mu ani respirátor. Mohl by i s rouškou někoho nakazit, a tak bylo zapotřebí ho v tichosti odklidit. S provazem na krku ho shodili z podstavce. Skončil stejně jako K. H. Frank, který ještě v počátku května 1945 varoval Pražany, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi. Pak před Koněvem pláchl, ale popravě neunikl. Nyní jí neunikl ani Koněv. Následoval státního tajemníka a stal se stejně jako on poraženým.
A tak už nám ze sovětských vojevůdců zůstává na veřejném prostranství pouze Rodion Malinovskij v Brně. Není tak na očích jako Koněv.
Koněv prý Prahu neosvobodil. Osvobodila se sama. A co víc, Koněv měl v krvi utopit maďarské povstání na podzim 1956. Nechci polemizovat, jaká byla přesně Koněvova role. Pokud jde ale o sochu, Koněv truchlit nemusí. Rovněž symbol maďarského povstání Imre Nagy se stal nedávno obětí novodobých obrazoborců. Socha Imre Nagye byla odstraněna. Socha zmizela z budapešťského náměstí nedaleko budovy maďarského parlamentu koncem roku 2018. Na tomto místě stála jen 22 let. Vadila Nagyho komunistická minulost. Vadilo, že ve 30. letech 20. století spolupracoval s NKVD.
V naší obci máme sochu maršála Kutuzova. Na návsi stojí 15 let. Neměli bychom ji také odstranit? Vždyť Michail Illarionovič, tento hrdina od Slavkova, potlačoval před napoleonskými válkami polský odboj!
A co maršál Radecký? Je opravdu moudré uvažovat o obnově jeho pomníku? Spory s italskými revolucionáři zcela jistě neřešil pouhou domluvou.
Minulost není černobílá. To však bořiči soch nechápou. Možná proto tady sochy jsou, abychom si tuto skutečnost připomínali. O to ale asi nestojíme.