V krajských a senátních volbách jsem si všiml pouze jediné kandidátky, která se pro oslovení voličů nebála použít pojem ,,lidi práce". Konkrétně se jednalo o Máriu Koudelovou, kandidátku KSČM do Senátu ve volebním obvodu č. 49 - Blansko a celé její volební heslo znělo ,,důstojný život lidem práce".
V celorepublikovém měřítku volby prohrála ČSSD i KSČM. Nechci tady konstatovat moudra, kdo nebo co za to může. To si musí obě strany zanalyzovat samy a hlavně musí nastavit taková opatření, aby neprohrály i parlamentní volby, které proběhnou zhruba za rok. I když ta opatření třeba budou bolet.
Smutné je, že až na výše vyjmenovanou výjimku se pojem hájit zájmy lidí práce objevil pouze ve slovech lídra ČSSD do ústeckého zastupitelstva Jaroslava Foldyny a to dosti pozdě - po volbách.
Hájit práva dělníků (lidí práce) bylo vždy hlavním úkolem levice, zejména komunistů. Po roce 1989 se z pojmu dělník udělalo sprosté slovo a zapomněli jsme na něho i my - levicoví politici. I když se z dělníků udělali operátoři nebo co já vím jak tyto profese přejmenovaly nadnárodní korporace, tak jsou stále tady a čekají až zase jejich zájmy začneme hájit my - levicoví politici. Dokud si jasně neřekneme, že naše cílová voličská skupina jsou dělníci a posléze i důchodci (a neurčíme si, jak na tyto skupiny zapůsobit, aby nás příště volily), tak se nemůžeme divit, že je nám za pár populistických hesel a jednu koblihu přebere hnutí ANO a jejich do detailu propracovaný a draze zaplacený marketing.