Již sedmdesát šest let přichází jaro do naší vlasti osvobozené hrdinnou Rudou armádou a jejími spojenci. Během německé okupace bylo zastřeleno, umučeno či padlo více než 360 tisíc občanů Československa a při jeho osvobozování položilo své životy 144 tisíc rudoarmějců. Nezapomínáme na jejich oběti a každý rok v tuto dobu přicházíme postupně, jak se posunovala fronta, k pomníčkům, pamětním deskám a hrobům těch, kteří za naše osvobození ztratili to nejcennější. Těch, kteří se nikdy nevrátili ke svým maminkám, ženám a dětem, k rodinám ve svých domovech daleko na východě.
Naše letošní zastavení první připadlo na obec Lanžhot. První vesnici Moravy osvobozenou Rudou armádou v průběhu Bratislavsko-brněnské operace. Stojím s předsedkyní OV v Hodoníně Lenkou Ingrovou a členem ÚV KSČM Janem Navrátilem s hlubokou a upřímnou úctou před pomníčkem padlých vojáků Rudé armády.
Připomeňme si, že po osvobození Bratislavy 4. dubna 1945 pokračovala Rudá armáda v hlavním směru postupu na Brno přes Malacky ke slovenské obci Brodské. Boje k přístupům přes řeku Moravu byly zahájeny již následující den. Němečtí okupanti zde vytvořili souvislou čáru obrany s využitím rozvodněného vodního toku řeky Moravy a řeky Dyje, které na soutoku vytvořili vodní plochu místy až 16 kilometrů širokou. Vyšší břeh na moravské straně pak poskytoval fašistům další výhodu.
V časných ranních hodinách 11. dubna zahájila Rudá armáda útok přes řeku Moravu vojsky 1. jezdecko-mechanizované skupiny. Za nesmírného hrdinství a značných obětí se vojskům Rudé armády podařilo překonat řeku Moravu. V odpoledních hodinách probíhaly boje již přímo v obci a v osm hodin večer byl Lanžhot zcela osvobozen. Ztráty na straně Rudé armády byly obrovské. Při překonání řeky Moravy a v lužních lesích padlo více než dva tisíce rudoarmějců; v samotném Lanžhotě jich položilo své životy 232. Značné ztráty byly i mezi místními občany, jichž 56 zahynulo a 258 bylo zraněno. Také obec Lanžhot byla vážně poškozena a z 924 obytných domů zbylo jen 104 nedotčených. Ostatní byly zničeny nebo silně poškozeny. S úklonou a poděkováním pokládáme kytičku. Zároveň také se slibem, že nikdy nezapomeneme na jejich hrdinství.
První osvobozené město v Čechách a na Moravě
Druhé zastavení nás přivedlo před památník padlých vojáků Rudé armády na hodonínský hřbitov. Svůj věčný sen zde spí 1179 rudoarmějců, kteří padli při osvobozovacích bojích v hodonínském okrese a v některých obcích sousedních okresů. Procházíme kolem pomníčků, z některých na nás hledí tváře mladých vojáků, plné odhodlání s touhou žít. Čteme azbukou psaná jejich jména i věk. Většině z nich nebylo ani dvacet let. Tak krutá umí být jen šílená válka. Přišli sem z dalekých plání Sovětského svazu, bojovali proti společnému nepříteli a zde také padli.
Boje o přechod přes řeku Moravu a město Hodonín zahájila vojska 53. armády pod velením generála Managarova 12. dubna 1945. Němečtí okupanti stačili ještě vyhodit všechny mosty přes řeku Moravu i pohyblivý jez u veslařského klubu. Útoku na město předcházelo čtyřicetiminutové letecké bombardování a dělostřelecká palba. Rudá armáda pak provedla pro německá vojska překvapivý manévr přeplavením svých vojsk výše nad Hodonínem a od Rohatce zahájila pozemní útok na město. V ulicích pak probíhaly velmi ostré boje a střed města byl vyčištěn od Němců kolem osmé hodiny večer. Občas se i později ozývala ulicemi sporadická střelba, ale i ta postupně utichala.
Hodonín se stal prvním osvobozeným městem v Čechách a na Moravě. A to nesmírně důležitým. I proto rozkazem č. 335 vydaným maršálem Stalinem dne 13. 4. 1945 bylo v tento den na počest osvobození Hodonína vojsky Rudé armády vypáleno v ulicích Moskvy dvanáct salv ze 124 děl.
V předvečer 76. výročí ukončení krutých bojů, stojíme před pomníkem statečných vojáků. A i zde malou kytičkou jim vedle poděkování vzdáváme čest a úctu.
Žijeme ve složité době, ale v naší zemi je mír a jsme svobodní. Hlavně díky hrdinům a neskutečným obětem, na které nikdy nezapomeneme.
