S podpisy petice pro Poslaneckou sněmovnu a Vládu ČR s požadavkem, aby nepřipustly uskutečnění snahy uspořádat na území ČR, nejlépe Prahy, sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, se uskutečnila přednáška brněnské pobočky Výboru národní kultury k tématu Národní obrození a 21. století.
Autorka pořadu PhDr. Marie Neudorflová upozornila také včera (30. 9.) v Praze na demonstraci se spisovatelkou Lenkou Procházkovou vůči tlaku demagogické politické pravice nepovažovat výročí Michovské dohody a zrady západních spojenců vůči Československu za akt ztráty a obětování suverenity této země k uspokojení Hitlera.
M. Neudorflová posluchačům přiblížila dobu, kdy se od konce 18. století začala rozšiřovat v germánském jazykovém moři nepočetná skupinka českých vzdělanců. Zejména studenti šířili myšlenky, aby se vymanil český národ z neskutečného sociálního útisku a z područí katolické církve. V době císaře Josefa II. vymýšleli v upozaďované češtině nová, dnes i směšně znějící slova. Obohacovali v ní to, co zbylo ze zatracované české kultury z dob reformace. V době Josefa Jungmanna se jazyk modernizoval, zdokonaloval a tříbil se takřka program českého národa.
Neudorflová zdůraznila, že od nástupu Habsburků na český trůn v r. 1526 nikdo nevysvětlil, proč protestanští čeští stavové zvolili za českého panovníka katolického Habsburka, který omezil pravomoci českého státu a češtinu nahradil na úřadech i ve školách latinou (v 18. století byla zavedena němčina). Proč se čeští stavové nespojili třeba s holandskými protestanty, aby zabránili tvrdé katolizaci a germanizaci českých zemí? Používání národního jazyka formovalo národní státy v západní Evropě, v českých zemích byl tento proces germanizací zastaven.
V období osvícenství kladli čeští vzdělanci důraz na svobodu, národní entitu a toletanci, na aspekt osobního i národního vývoje (což některé civilizace ve světě dnes nemají). V dnešní globalizaci takové příliš aktivní národní státy nadnárodním korporacím velmi vadí a překážejí jim v podnikatelském rozmachu. Některé české osobnosti už v 17. století litovaly, že čeština upadá (Babín). Spis Obrana jazyka českého povolila cenzura vydat až po tolerančním patentu koncem 18. století.
Autoři obnovy národa vycházeli z lidu, jak to dobře popsal Alois Jirásek.
Modernizátoři češtiny se vraceli k reformační češtině (jazyku Komenského), uzpůsobené tehdejší praktické potřebě. O českém národě se tehdy mluvilo v proněmecké společnosti s pohrdáním, protože se Češi dopustili husitskou reformací kacířství. Až po zrušení nevolnictví a zavedení náboženské tolerance (Krameriusovy noviny) nastalo období vzdělávání se, osvícenství a svobodomyslnosti. Čeští studenti a vzdělanci jezdili k těžce pracujícím lidem na venkov, kde se ještě mluvilo česky. Zjistili, že i otrockou prací sedření lidé, když dostanou vzdělání a příležitost vyniknout, mohou být výkvět národa. Osvícenci přijímali do češtiny nová slova ze slovanských jazyků, zvláště z ruštiny, a tříbili dobrou češtinu místo německých zkomolenin. Šířily je noviny i kočovná divadla. I známá autorka kuchařek Magdaléna Dobromila Rettigová přispěla tím, že místo přípravy bohatých opuletních pokrmů napsala českou kuchařku jen 14 základních jídel pro nemajetné, porotože české kuchařky na chudém venkově obyčejně meměly peníze na potravinářské suroviny, popisované v kuchařkách pro bohaté.
Také Božena Němcová se velmi snažila překonat názory, že Češi jsou národ podřadný, bez kultury a neumějí si sśm sobě vládnout.
Na přednášce též zaznělo, že ani liberalismus nepodporuje kritické myšlení v historických souvislostech. T. G. Masaryk měl důvěru v pozitivní potenciál lidí a důvěru, že mohou pozitivně zasahovat do politiky. Systém moderního politického myšlení vytvořil Karel Havlíček Borovský. Byl proslovanský, proruský, avšak brojil proti přežilému samoděržaví. Dnešní neoliberalismus může zaplavit školy nepodstatnými věcmi natolik, že vezme mladým i kvalitní vzdělání. I proto, že z orgánů EU chodily požadavky, aby české školství nekladlo důraz na české národní obrození.
Fotogalerie
