Drazí čtenáři, milé čtenářky, bohužel ani během adventního času, kam patří i 49. týden roku 2021, nepřináší pohled na aktuální informace ze světa cen energií dobré zprávy. Ceny elektřiny i plynu jsou na burze opět na novém maximu. Elektřina se dostala nad hranici 180 eur za megawatthodinu, což je o dalších 20 eur více, než tomu bylo ještě na začátku října. Znova tak dochází ke skokovému nárůstu cen, který se projeví také na účtech nás všech v České republice. A to drasticky – odcházející superministr Karel Havlíček oznámil, že u elektřiny asi o 50 % a u plynu to může být zdražení až o 70 %. Vyzývám proto odcházející i nastupující vládu, aby společně připravila zrušení emisních povolenek, které zásadně ovlivňují ceny energií.
Dle slov Jiřího Gavora, výkonného ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií, se zdražení přitom tolik nedotkne států s vyšší kupní silou, jakým je třeba Německo. Jedině sebevědomým postojem a tlakem na Evropskou komisi tak budoucí vláda může docílit zmírnění dopadů evropské zelené politiky nastolované státy, na jejichž obyvatele zdražování energií nedopadne tak šíleným způsobem jako u nás. O tom, jak v podobném případě postupují ve snaze o pomoc svým občanům suverénní země, se přesvědčí např. v Norsku, kde vláda poskytne svým obyvatelům záchranný balíček ve výši 20 miliard, jenž bude primárně určen pro domácnosti postižené vysokými cenami energií. Uvidíme, zda se dočkáme podobného opatření i v podání naší nové pravicové vlády... Přesně tohle je totiž podle KSČM situace, ve které by měl stát být svým občanům oporou.
Energie pak nejsou ani zdaleka tím jediným, co bude v Česku příští rok zdražovat. Rostoucí ceny energií, dopravy, ale i papíru, budou mít v roce 2022 za následek také výrazné zdražování knih. Postoj pravicové vlády bude v tomto ohledu nejspíš "no co, vždyť zdražuje všechno... kdo se snaží, ten na knihy má". Já za tím ale vidím daleko větší problém. Na knihy pro sebe či pro svoje děti totiž opět jako první přestanou mít lidé kteří mají hluboko do kapsy. Znepřístupněním knih pro tyto skupiny se opět rozevřou nůžky mezi bohatými a chudými a odepřením další možnosti vzdělávání se těm méně šťastným šance na životní posun či zlepšení životní úrovně znovu zmenší. Právě knihy a jejich zdražování jsou podle mě dokonalou demonstrací toho, jak hluboce a strukturálně dopadá zdražování právě na nejzranitelnější vrstvu naší společnosti a jak moc je důležité, aby tato vrstva měla v politice zastání, což vypadnutím KSČM z Poslanecké sněmovny nemá.
V nově vznikající pravicové vládě koalic SPOLU a PirStan podporu pro své potřeby nenajde. O tom, že nová vláda bude šetřit především na občanech, zatímco bude zřizovat drahá nová ministerstva pro uspokojení všech stran ve vznikajícím vládním slepenci, jsem vás již v předchozích dílech Bez obalu informovala. Jako další důkaz může sloužit fungování této spolupráce v krajích. Třeba v kraji Středočeském došlo po 122 letech ke zrušení veřejné služby v podobě rožmitálské lokálky. Mimochodem – v minulém volebním období, kdy se na vedení kraje podílela KSČM, byl radní pro dopravu jeden. Teď si vládní krajská koalice vytvořila nové korýtko, a tak má radní zabývající se dopravou dokonce dva. Jen připomínám, že uvolněný radní kraje si dnes přijde na téměř 110 tis. korun měsíčně, takže za čtyři roky stojí daňové poplatníky, včetně odvodů, více než 6 milionů korun. A přitom výčet funkcí radním Středočeského kraje pro Boreckého ze STAN nekončí. Zároveň zvládá i starostovat v Úvalech. Přesto však ve srovnání s panem Martinem Kupkou z ODS působí jako chudý příbuzný, protože Kupka k funkcím náměstka pro oblast silniční dopravy v kraji, starosty Líbeznic, poslance Parlamentu a místopředsedy ve straně si brzy přidá ještě post ministra dopravy. Sebe tedy Martin Kupka rozhodně nešetří. Akorát je škoda, že během sezení na pěti židlích nezvládá svěřené agendy spravovat tak, aby nedocházelo k šetření na veřejných službách.
Nejen v kontextu neustávajícího zdražování, které nejvíce dopadá na vrstvu těch nejchudších obyvatel, by se nová vláda měla prezentovat sebevědomou zahraniční politikou a nebát se otevírat diskuse ohledně toho, na co má náš národ historické právo. Třeba tak, jako to udělali v Polsku, kde nově zřídili institut pro válečné reparace. Tedy něco, po čem u nás KSČM veřejně volá dlouhodobě, např. již v roce 2018, když náš poslanec Jiří Valenta interpeloval Andreje Babiše ohledně této historické křivdy, kdy Německo z reparací vyčíslených po válce československou vládou na 306 miliard korun v tehdejší měně uhradilo pouze směšných 230 milionů. Bohužel ani hnutí ANO toto nepovažovalo za důležité, i přesto, o jak obrovské částky se jedná.
Škoda, že toto téma neotevřeli v minulosti např. představitelé KDU-ČSL, nebo nastávající premiér Petr Fiala, při svých četných schůzkách se zástupci sudetoněmeckého landsmanšaftu. I když při nich jde spíše o ohýbání páteře a zříkání se naší národní suverenity než realizaci sebevědomé zahraniční politiky. Pro pravicové politiky je zkrátka jednodušší sebrat slevy vlastním důchodcům či studentům než si znepřátelit partnery, pro které Češi představují z pravidla jen levnou pracovní sílu. KSČM je tak u nás zjevně jedinou stranou, které nejsou lhostejné oprávněné mnohamiliardové nároky českého státu za mrtvé, zraněné a odvlečené během války. Podle KSČM mohou být korektní vztahy mezi sousedy nastoleny jedině tehdy, až jsou oprávněné a mezinárodně uznané pohledávky vyrovnány.