Zvýšení mezd autobusových řidičů bylo nevyhnutelné a mělo přijít již dříve, vzhledem k tomu, jak jejich platy dlouhodobě výrazně zaostávaly za průměrnou mzdou. To také vytvořilo značný problém, že v České republice chybí okolo 6 000 kvalifikovaných řidičů autobusů.
Vláda o navýšení rozhodla pozdě, ale lepší pozdě než vůbec. Jenže celou věc vlastně úplně nedotáhla. Jedna věc je nařídit zvýšení mezd a druhá je snad také vyčlenit adekvátní finance, aby tyto mzdy mohly být nakonec poskytnuty. Chápu to spíše tak, že když vláda nechala problém zajít tak daleko, že reálně hrozily stávky řidičů, musela nakonec zvýšení formálně zařídit. Teď by měla také zajistit, aby to bylo možné. To znamená, aby se za nových podmínek dala autobusová doprava provozovat.
Proto kraje potřebují dostat z rozpočtu adekvátní kompenzace, jinak dopravci nebudou schopni dlouhodobě provoz zajišťovat. Podle dopravců to vydrží maximálně dva, tři měsíce a pak hrozí velký problém. Musí se také změnit stávající smlouvy, které má kraj uzavřené, a bude zajímavé sledovat, jakým způsobem to bude provedeno, aby to bylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Kraje již žádají vládu, která celou věc řešila takto překotně, ať jim sdělí legální postup. Míč je jednoznačně na straně vládní koalice. Chaos a absence dlouhodobého strategického rozhodování je v našem státě neustále jedna z hlavních příčin mnohých problémů.