BRNO - Marxistické analýzy dnešního světa, příčin stavu a možnosti dalšího vývoje probrali v sobotu v Brně účastníci odborného semináře s názvem Socialismus nebo barbarství? Účast zajemců z ČR, Slovenska ruské i jiné národnostní menšiny dvojnásobně překonala očekávání pořadatelů z Městského výboru KSČM v Brně, sál pro ně nestačil. Přišli komunisté, sociální demokraté, aktivisté Masarykovy demokratické akademie a jiní.
Předseda evropského výboru slovenského parlamentu za hnutí SMER Ĺuboš Blaha se věnoval tomu, co rozděluje evropskou levici. Většinou prosazuje jen lidštější podobu kapitalismu, což jí lidé práce nedokáží odpustit a kloní se raději ke krajní pravici, protože ta rázně slibuje obnovení pořádku a režimu pevné ruky. Přitažlivá pro lidi je též tzv. ekonomická levice, která požaduje napravit stavy, např. kdy pracovníci stejného podniku v SRN a SR dělají totéž, avšak na Slovensku mají čtyřikrát menší mzdu. To proto, že Slovensko je v okrajové oblasti či na poloperiferii v nárazníkovém pásmu mezi bohatými vykořisťujícími a méně rozvinutými vykořisťovanými zeměmi. Polovina pracujících žije ze dne na den a nemá na tvorbu úspor. Neoliberální politici straší veřejnost tvrzením, že boj za sociálně spravedlivější společnost je přežitek minulého století, nebezpečné komunistické harampádí, které si nezasluhuje pozornost. Situace dle Blahy vyžaduje oddělit se od globální kapitalistické politiky a hledat spojence v hnutích, která se snaží zlepšit život prostých občanů.
Místopředseda ÚV KSČM Josef Skála připomněl, že lidé se kloní k populistům a extrémním radikálům, kteří hlásají levici ocizené teze a hesla, zatímco salonní levičáci jsou na hranici volitelnosti. "Program politické levice je nezbytné zgruntu předělat," podtrhl Skála. Také proto, že ekonomický výnos ze společné velkovýroby je větší, než z rozdrobené výroby v malých společnostech. Ve velkém se lépe hospodaří. Nikdo nedokáže, že kapitalismus může být ještě lepší, než co už předvedl. Narazil na meze, za které už nemůže, už se nemá kam se rozpínat, nemá žádné schůdné trvale udržitelné řešení svých rostoucích problémů. "Řešení spočívá v šanci kapitalismus od základu předělat! Pravdy o antikapitalistickém řešení dnešní mocní nechtějí slyšet a dusí takové "nebezpečné" teorie. Nenechme si postavit tzv. čínskou zeď mezi tím, co je tady a teď a strategickým cílem politické levice! Dobře připravený program antikapitalismu musí mluvit z duše lidem práce, být spřízněný s cítěním většiny lidí, kteří chtějí všemocnou ruku nadvlády kapitalistické spotřební společnosti alespoň omezit. Kapitalismus tomuto tlaku buď ustoupí nebo se naopak postaví na zadní a zavede autoritářský režim," vysvětlil Skála.
Ředitel Institutu evropské integrace Jiří Malý vyšel ve své přednášce o proměnách evropské a světové ekonomiky z podřízené pozice naší země, kdy všechny státy EU mají zakotveno ve svých ústavách, že evropské právo je nadřízeno právu národnímu. Přitom stále více ulatňované nekalé nadnárodní praktiky v boji o zisk ovládají svět. Už prý přežilé slušné, gentlemanské, fairové jednání považují ekonomicky mocní za projev slabosti, za veteš. Platí, že vítězí ten, kdo koho přelstí a předčí třeba finančními deriváty! Lidé nekrytým penězům v oběhu zatím ještě důvěřují a domnívají se, že mají hodnotu. I Kalousek říká, že nová světová ekonomická krize nezbytně přijde. Mocní ji spustí, až to bude pro ně výhodné. Klesá velikost a význam ekonomik USA a EU, naopak roste velikost a význam ekonomik Číny a Indie. Na tyto procesy musí ČR reagovat a vytěžit z nich pro sebe prospěšné efekty. Už proto, že nastupující čtvrtá průmyslová revoluce v rozvinutých státech nasazuje všude do výroby digitalizaci a levné roboty. Ta postupně nahradí polovinu hlavně dělnických zaměstnanců půmyslu soustřeďovaného do jen vyspělejších států. Udržet ČR ve skupině prosperujících zemí vyžaduje přilákat do země co nejvíce průmyslové výroby, v opačném případě bude průmysl přemístěn do technicky nejvyspělejších států. K tomu je nutné změnit vlastnické struktury ve prospěch a k posílení českých majitelů firem. Ekonomické vztahy ČR k EU zůstanou klíčové. To přes nevýhodné postavení, kdy z Bruselu přichází do ČR roční příspěvek asi 100 miliard Kč, naopak zahraniční vlastníci výrob v ČR posílají odtud do svých daňových rájů osm procent z objemu české HDP. Tedy vyvádějí z ČR svoje zisky přesahující 300 miliard korun místo, aby je v ČR reinvestovali zpět ku prospěchu také české ekonomiky.
Archeoložka Věra Klontza-Jaklová podotkla, že se blíží doba, kdy jeden společenské-ekonomický systém končí a rodí se systém nový. Taková změna nastala kvůli kolapsu systému v době bronzové, při pádu římské říše či při první světové válce s cílem nově rozdělit evropské ekonomické zdroje. Avšak objevil se přitom nový jev - Lenin a jeho revoluční učení. Když se lidé práce bouří proti vykořisťování vlastníky výrobních prostředků, manažeři jim dopřejí politická práva (svobodu a tržní hospodářství, které si vydemonstrovali v r. 1989). Naopak jim nedávají lidská práva (mezilidsky důsledně rovné a sociálně spravedlivější podmínky života). Nemajetní, kteří prodávají vlastníkům výrobních prostředků svoji práci, zůstávají vykořisťovaní dál. Nápravné řešení nabízí lidem, pokud se sjednotí na na společném záměru, právě Leninova teorie.
Jak se osvobodit z kapitalistického barbarství a překonat zastaralé výrobní vztahy nastínil na brněnském semináři specialista řízení krizových situace Aleš Hubert. Uvedl, že pro kapitalismus je hlavní výrobním vztahem vztah námezní. Vzhledem ke kolektivnímu způsobu výroby a soukromému usurpování zisku mluvíme o vykořisťování člověka člověkem. Společenské třídy pádem socialistické soustavy nezmizely a nebyly jen "neplatná komunitická propaganda." Naopak globalizace (imperialismus) třídní protiklady zjednodušila. Střetávají se politické a ideologické požadavky. Úkol je vést uvědomělý ideologiký a politický boj za překonání zastaralých výrobních vzutahů, které ženou většinu populace do životních podmínek nedůstojných 21. století. Z práceschopných obyvatel ČR jsou 82 procenta lidí zaměstnanci, 14 procent jsou OSVČ. Jen dvě procenta jsou zaměstnavatelé, kterým věnuje vláda největší pozornost.
Ivan Hrůza se věnoval ve svém příspěvku oživení tématu dělnické třídy. Zdůvodnil nutnost návratu k této specifické filozofické třídní ktegorii. Naopak k bezpečnostní politice se obrátil pracovník Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a kandidát na brněnského poslance za KSČM Václav Fišer. Osvětlil, že bezpečnostní politika není bezpečná, obhajuje cizí zájmy nadnárodního kapitálu a nezajistí pro naši zemi mírový vztah. České vojenské jednotky slouží v cizině, kde jsou zapojeny do agresivních válek. ČR se stává agresorem ve vleku globalizovaného kapitálu. Ten potřebuje nové materiálové zdroje (nerostné bohatství Sibiře). Proto chystá válku bez ohledu na to, jaké je v Rusku společenské zřízení. Připravuje se na krize. Globalizovaný kapitál se nevzdá svého zisku ve prospěch většiny občanů dobrovolně - uvedl Hrůza.
Anna Mikulenková z Masarykovy univerzity popsala, jak kapitalismus ohrožuje další vývoj civilizace i fyzické přežití lidstva a existence života na planetě Zemi. Kapitalistický výrobní způsob stále výrazněji narušuje základní životní podmínky nás všech. Aby přežil, musí se neustále rozšiřovat an pohlcovat rostoucí množství materiálu a surovin. Výsledek je katastrofický rozvrat metabolické výměny mezi lidskou společností a přírodou s globálním oteplováním a změnou rázu počasí. Hnací motor všeho je tvorba zisku, centalizace kapitálu a nekonečný ekonomický růst. Planeta však nekonečná není. Globální kapitalismus nevyhnutelně směřuje ke globálnímu kolapsu. Jedině racionální společenská kontrola vývoje lidské populace (socializmus) umožní přejít do dalších vývojových etap.
Sociolog Jiří Boháček představil základní myšlenky významného sociologa Theodora Adorna, týkající se barbarizace kapitalistické společnosti. Jsou v Adornově knize "Minima moralia" s podtitulem "Reflexe z porušeného života" ( v r. 2009 vyšla i česky). Uvažuje o negativních stránkách moderní společnosti, která se stále více zvrhává do iracionality a jejíž členové opouštějí nejzákladnější morální hodnoty. Adorno dospívá k pesimistického pohledu na vývoj lidstv, nevzdává se naděje na jeho zlepšení. Ideální polečnost je sice nedosažitelná, avšak pokud lidé nerezignují na snahy po dosažení ideálu, má společnost šanci vymanit se z devastující iracionality.
Fotogalerie
